Denně se na policejním webu setkávám s případy, kdy lidé přijdou v průběhu pár vteřin o své tašky a kabelky. Napsala jsem stovky článků s touto problematikou a tak by si čtenář právem mohl říct, že jsem dostatečně zkušená a opatrná. To jsem si ještě před pár lety myslela také. Až do chvíle, kdy mi z předního sedadla auta zmizela kabelka se dvěma mobily, digitálním fotoaparátem a – óóó běda – také notesem, ve kterém jsem měla napsaných několik docela důležitých reportáží.
Celé se to odehrálo v průběhu několika sekund. U kontejnerů s tříděným odpadem, které jsou jen kousek od mého bydliště, jsem vytahovala z kufru auta plasty a sklo. Zatímco jsem poctivě třídila, mé bohulibé činnosti přihlížela trojice Romů postávajících opodál u bílého auta. Pak jsem periferním viděním zahlédla, jak mě míjí mladá Romka a vzápětí kolem projel i vůz. Snad minutu poté jsem zaklapla kufr a nasedla do auta. Když jsem přibouchla své dveře, otevřely se ty u spolujezdce. V té chvíli mi docvaklo, že nikde nevidím kabelku a tak jsem šlápla koníkům na krk a vyjela na obhlídku. Bílé auto ale nikde nestálo. Zamířila jsem tedy na Policii ČR, kde jsem se setkala s velmi vstřícným jednáním službukonajícího důstojníka. Poněkud jsem ho uzemnila odpovědí na otázku, čeho si žádám. „Nežádám si ničeho, jdu nahlásit, že jsem blb,“ pravila jsem rezignovaně.
Partičku jsem popsala poměrně přesně, jelikož v lokalitě žiji, znám místní romskou komunitu docela důvěrně. Ani to mi ale nebylo nic platné. Zloděje jsem nechytila při činu a svědky neměla.
O pár dnů později mi přišla aspoň jedna potěšující zpráva. Pan starosta jedné obce mi psal, že se mi nemůže dovolat – kam taky – ale že má můj občanský průkaz.
Poučení pro všechny – nenechávejte ani na vteřinu své věci bez dozoru. Na krádež stačí zručnému zloději opravdu pouhých pár vteřin. Suma sumárum mě tohle poznání přišlo na nějakých 20 tisíc!
