Každému se občas stane, že mu „zaharaší ve věži“. U někoho je to stav momentální a přechodný, u někoho trvalý. Aktuálně bohužel pozoruji, že toho harašení přibývá. Zcela naivně jsem se domníval, že po výsledcích eurovoleb se někteří chytnou za nos, udělají sebereflexi, provedou sebekritiku a pak odejdou do propadliště dějin. Bohužel se tak nestalo. Hrozí nám tak, že v čele této dnes opravdu prohnilé instituce, jakou Evropská unie bohužel je, stane opět zcela bezpáteřní Ursula a její klaka, a to i přesto, že voličstvo jasně ukázalo, že chce EU jinou, reformovanou, více pronárodní a problémy Evropy řešící. Evidentně je potentátům z Bruselu zcela jedno, co si voliči myslí. Snad tak změnu nějakým způsobem dokáží provést nové frakce v europarlamentu, které vznikají a které zajímá občan, suverenita, ochrana tradičních hodnot a jsou proti poklonkování kdejakému pomýlenému zoufalci typu Ursuly.

A když jsme u těch voleb. Zcela mě vyděsily výsledky voleb v Anglii a Francii. Pak si říkám, že volič si demokracii nezaslouží, protože by přece jinak nemohl volit neobolševiky, fanatické progresivisty a podobnou politickou spodinu. Ukazuje se, že harašení v hlavách postihuje čím dál větší část voličstva v údajně civilizované Evropě, které je masírováno, aby nevolilo někoho, ale aby volilo proti někomu. Francouzský volič se jednoznačně zbláznil a protilepenovskou volbou dostal do čela státu neobolševiky a levicové skoroteroristy, kteří chtějí danit, znárodňovat a podporovat nemakačenka. Anglická labour party také není žádná výhra a zatím jen slibuje, stejně jako vlk v pohádce o kůzlátkách.

A teď pojďme domů. Za dveřmi je olympiáda a úvodní ceremoniál bývá hrou barev a představováním jednotlivých států, součástí je samozřejmě oděvní olympijská kolekce. Tak když jsem viděl tu naši, tak se mi vzbouřily žaludeční šťávy a ke zvracení nebylo daleko. Něco tak odporného jsem dlouho neviděl. Vysvětlení pana tvůrce, že je potřeba protěžovat bezpohlavnost, aby se náhodou někdo necítil ponížený, je přesně to harašení ve věži. Pan tvůrce by si měl nastudovat olympijské ideály pana Coubertina, zakladatele novodobé olympiády, který prosazoval myšlenku z řeckých olympiád, a to jednotu těla a ducha, tedy kalokagathie, která vždy vyjadřovala program tělesné krásy spojené s čestností a poctivostí. Sportovci mají být vzorem, lidé mají vzhlížet k jejich tělům a brát si z nich vzor, abychom nebyli jen stádem obézních jedinců, co neujdou nebo neuběhnou pár metrů, neuzvednou pár kilo v ruce a hrozí jim jen civilizační choroby z přežranosti ve fastfoodech. Odporné hadry, bezmyšlenkovitě pocákané barvou, jsou vrcholem nevkusu a urážkou národní sportovní reprezentace, která reprezentuje stát na vrcholném sportovním podniku. V historii jsme uměli příjemně překvapit klobouky, sladěním barev i holínky v Londýně vzbudily pozitivní ohlas. Tu letošní hrůzu vezměte a spalte.

A jak nám to haraší ve věžích v Prostějově? Inu Hanák si, jak známo, všechno dvakrát přežvýká, než něco udělá, případně z úst vypustí. Ta pověstná rozvážnost nám tu však bohužel začíná chybět, k tomu se nám tady rozmáhá takový nešvar s peticemi, žádostmi o referenda a podobně. Je zvláštní poslouchat tu mlčící většinu, která se aktivně neúčastní, ale svůj názor řekne bokem, třeba při posezení či náhodném setkání. A tak jsem třeba vyposlechl myšlenky, že parkovací domy potřebujeme, protože parkování a doprava ve městě jsou prostě mizérie, a také to, že když už plavecký stadion, tak hlavně a především se zázemím pro rodiny s dětmi, aby se děcka mohla vydovádět ve vodním světě. A padesátimetrové dráhy, ty opravdu jsou té mlčící většině ukradené, řečeno slušně. Vynechám tu část, jak jsou petičníci proti parkovacím domům nazýváni a stejně tak vynechám ta slova o zastáncích plavecké padesátky, protože bych to tady musel vytečkovat. Suma sumárum. Harašení ve věžích nebezpečně přibývá. A já se jen utěšuji tím, že je to letním horkem a změnami tlaku a že se vše zase v dobré obrátí.