Názorů tohoto typu jsem v posledních týdnech slyšel desítky. Nejvíce nadávají dámy, které nemohou přenést přes srdce, že sotvaže skončilo Mistrovství světa v hokeji v Praze, následovalo fotbalové Euro, Tour de France či Wimbledon. A ti chlapi imrvére sedí u televize a nic doma nedělají! „Táto, kam pojedeme na výlet?“ „A dej mi pokoj, prosím tě, včil hraje Krejčíková finále!“ Podobné slovní konverzace nyní slyšíme i v prostějovských domácnostech nejčastěji. A to už mi sousedka říkala, že má hrůzu z toho, až za pár dní začne olympiáda. Její manžel si již údajně „zablokoval“ obývák s televizí na měsíc dopředu jen pro sebe...
Je pravda, že letos v létě se toho sportu urodilo opravdu jaksi mnoho. A všechny jeho druhy jsou nadmíru atraktivní, všude jsme měli nebo budeme mít své české zástupce. Tak co nám brání se těmto sportovním radovánkám oddat? Pořád je to lepší než myslet na blbosti a trápit se obvyklými životními starostmi. A všímáte si, že pokud český národ sleduje masově jakýkoliv sportovní přenos v televizi, nemá ani čas nadávat na politiku a politiky? Však jen dobře!
