Říkáte si, co tohle prapodivné souvětí, jehož původ se mi nepovedlo zjistit, má co dělat s Prostějovem? Vězte, že hodně. Jen stačí do role bobra dosadit příslušníka lidské rasy, potažmo obyvatele našeho města.

Vodovody a kanalizace v roce 2021 realizovaly opravy vodovodního řadu v České ulici. Pocházel z roku 1922, jeho životnost byla dávno překročena a technický stav byl nevyhovující. Vodovod se nacházel v travnatém pásu mezi místní komunikací a chodníkem, a tak bylo nutné vykácet lípy, které rostly přímo nad ním. Stromy byly na konci životnosti, vzhledem k blízkým nemovitostem nebyly vhodným kultivarem do omezeného uličního prostoru. I když úřední deska města akci oznámila s velkým předstihem, stejně jako Radniční listy, lidé se začali bouřit a protestovat až ve chvíli, kdy už po lípách zbyly jen pařezy. Nikdo to neřekl, vše bylo potají, krásné stromy přišly vniveč. Zajímavé bylo, že se tak vyjadřovali ti, kteří v předmětné ulici nežili. Místní kácení naprosto chápali – komu by se ostatně chtělo tahat s kanystry vody bůhví odkud, až by si lípy konečně probojovaly cestu potrubím, potažmo své kořeny rozprostřely ve vodovodních přípojkách. Dnes zde roste 33 okrasných Calleryových hrušní, které zaujaly místo 26 původních stromů. O tom, že nádherně kvetou, nevadí trubkám a jsou krásné, nikdo nediskutuje.

V červenci roku 2023 město nechalo pokácet dva modříny v Kolářových sadech. Jeden suchý, druhý spějící k záhubě. Své rozhodnutí řádně zdůvodnilo a doložilo posudkem příslušného orgánu životního prostředí. Jenže ani to nestačilo. Opět se zvedla vlna nevole, zejména na sociálních sítích. Proč je nezachránili, všechno by vykáceli a zalili betonem. Když před několika týdny prošla Prostějovem vichřice spojená s průtržemi mračen, odnesly to i „zdravé“ stromy v těchto sadech. A nebylo jich málo. Kupodivu sociální sítě zůstaly tiché. Nikdo neargumentoval, že se měly vykácet, že některý mohl spadnout na auto, procházejícího člověka. Mimochodem úplně stejně dopadl městský hřbitov, kde vyvrácené stromy, stejně jako před několika lety, zničily řadu hrobů. Ani tady žádný stromoochránce nevyjádřil smutek. To se přece stává, a náš hrob to neschytal.

Proto se vrátím k onomu bobrovi. Zabij člověka, zachráněný strome. Třeba si uvědomí, že ne vše je za všech okolností hodno ochrany. A není to jen o stromech a lidech a bobrech.