Uteklo to jako voda a máme tady zase deset měsíců, ve kterých bude nepochybně na školské frontě veselo. A proč? No protože se školství stále bude potýkat s nedostatkem peněz, a to pro nepedagogické pracovníky, tedy kuchařky, školníky, asistentky, ekonomky, uklízečky a tak dále. Je smutné, že už teď tyto profese pracují skoro za minimální mzdu, ale úkolů se na ně navaluje čím dál víc. Jejich platy jsou dorovnávány z platů pedagogů, což pochopitelně dělá zlou krev a mně se opět na mysl krade myšlenka, že když chcete mít klid, rozeštvěte proti sobě skupiny různorodých obyvatel, tak jak to dělá aktuálně náš pětislepenec, který si na to dokonce vytvořil úřad „cenzora“. A ten má mluvu jako hospodský štamgast ze čtvrté cenové skupiny a chce nařizovat obyvatelstvu, jak má myslet a co má říkat.

Ale zpět ke školství. Máme tady děti, které se do školy těší, a to jsou naši prvňáčci. Tady je vždy vidět radost v očích, i když se někdy objeví i slzičky, protože neuvidí delší čas maminku a tatínka, ale pak přijdou dny, kdy se dozvědí nové věci a rádi se s nimi chlubí. A tak prvňáčkům přeji radost, spoustu nových vědomostí a hlavně, ať se učí to, co potřebují a ne nějaké nesmyslnosti, kterými se jejich hlavičky budou jen zaplácávat. Teď si možné řeknete, na jaké stojím straně. A já vám rád odpovím. Až se moje dcera stane také prvňáčkem, budu po škole chtít, aby jí naučila čtení, psaní, počítání, historii své vlasti, aby uměla skákat přes švihadlo a hodit balónem a také, aby v chemické laboratoři nevyhodila školu do povětří, aby věděla, co je Archimedův zákon a tak dále. Rozhodně budu zlý, pokud zjistím, že jsou do mé dcery cpány dějiny genderismu místo dějin světových a národních, že ji pohádku čte nějaké queer individuum, že ji někdo mate hlavu, že si stačí všechno vyhledat a nemusí se nic učit, tedy věci, které se tak nenápadně chystají v aktuálních školských reformách. Abych nezapomněl, budu také chtít, aby uměla napsat dopis ve wordu, vytvoří graf a tabulku v excelu a prezentaci v powerpointu a ne že bude sedět jen u vyhledavače. Doma říkám, že budu v té době nerudný stařík, ale je mi to jedno, protože mi záleží na mé dceři, ale i na školství a ostatních dětech jako celku, takže je možná, že o mne ještě někdo pořádně uslyší.

Na opačné školské straně stojí naši maturanti. Také to nebudou mít jednoduché, ale u nich je to spíše o tom, aby odmaturovali úspěšně a pak se dostali tam, kam chtějí. Je pravda, že u odborných škol to není tak složité, protože přece musí zase přijít doba, kdy se budou cenit zlaté české ručičky a řemeslo bude mít zlaté dno. Co ovšem bude dělat valná část gymnazistů, netuším. Pípat na pokladnách v marketech nebo hopkat v McDonaldu, to už jsem taky viděl, děsí mne spíše to, co dnes jsou schopny nabízet vysoké školy za obory, kolik z toho je zbytečného a hlavně jaké poměry začínají na vysokých školách panovat, mne zrovna nenaplňuje optimismem. Stále tedy nechápu ten tlak na otevření více gymnázií ze strany aktuálně kompetentních. Ale snad proboha zvítězí zdravý selský rozum.

A poslední věc - přijímačky na střední školy. Doufám, že zde nastane řada změn, protože to, co se dělo letos, bylo vrcholem neumětelství ministerstva a Cermatu a nikdo už tohle zažít nechce. Dejte kandidátům a jejich rodičům trochu klidu, měli větší nervy než v dřívějších dobách a středním školám dejte více času, když už vám ten slavný DIPSY systém pořádně nefunguje, stejně jako vše digitalizované v tomto státě.

Hezký školní rok všem a přežijme ho ve zdraví!