Právě kvůli nohejbalové erupci nadšení, která se časově dost protáhla, jsem nestihl televizní přenos úvodního duelu fotbalové reprezentace ČR v Lize národů 2024 na hřišti Gruzie. A vzhledem k výsledku 4:1 pro domácí můžu být spíš rád, že jsem o tenhle „zážitek“ přišel.
Není to tak dlouho, co jsem v této rubrice psal o českém krachu na letošním EURO. A asi jako každý optimističtější příznivec našeho fotbalu jsem věřil v brzké zlepšení, očekával nápravu trpkého neúspěchu. Zvlášť když tuzemský nároďák rozhodně má solidní hráčský potenciál.
Místo herního posunu k lepšímu však v Gruzii přišel obří propadák, který nelze nazvat jinak než ostudou. Soupeř nesoucí se naopak na vlně pozitivní euforie doslova zadupal nebohé Čechy do trávníku, přes všechny možné polehčující okolnosti byl průběžný stav 4:0 pětadvacet minut před koncem naprosto výmluvný.
Bohužel se zdá, že cesta pod trenérským vedením Ivana Haška se bolestně i nečekaně rychle mění ve slepou uličku. Reprezentační kouč má samozřejmě dost omezené možnosti pracovat s týmem, ale aby byl výsledek snažení natolik tristní? To je zatím jedním slovem mizérie.
