Krizový rok, který má celý svět za sebou, nás nevyjímaje, se silně dotýká také financí do sportu. Tato situace tak může znamenat opravdu velký problém. A to nejen v současnosti, ale především do budoucna.
Už dlouhé roky všichni zainteresovaní vědí, že sport jako takový je u nás hrubě podfinancován. Mládež není na úrovni, na jaké bychom si ji přáli. Jenže s malými prostředky se zkrátka zázraky dělat nedají, ať už se jedná o jakékoliv odvětví.
I když se nahlas mluví o tom, co vše se nyní pro mládež zařizuje a jakým způsobem by se mělo pokračovat, zůstává vše pouze v řeči mocných, fakta jsou totiž úplně jinde. Mládež s krátkou přestávkou už rok stojí, peněz mají kluby na všech úrovních stále méně a samy nevědí, co vše si v této těžké době můžou dovolit.
Je jasné, že těžká doba si škrty vyžaduje, je však otázkou, co ještě unese už tak podfinancovaný sport. Po eskapádě Milana Hniličky se však vyjednávací pozice sportu v žádném případě nezlepšila. Kluby tak teď musí tvořit za málo peněz hodně muziky.
