Voda, voda, voda. Tohle slovo jsem slyšel v minulých dnech asi milionkrát. Bohužel to bylo pokaždé v negativním smyslu slova. Ano, naši zemi zase zasáhly velké povodně. Říkal jsem si, jak jsem rád, že bydlím v naší rovinaté Hané a v našem Prostějově, kde tedy také pršelo dost, ale nestalo se prakticky nic. Tím nechci říct, že někteří spoluobčané bydlící u vody neměli nervy napjaté jako strunky. Také je dobře, že krizová komise v čele s panem primátorem makala na plné obrátky, protože kdo je připraven, není zaskočen.

Vidět pak záběry z Jeseníku, Opavy, Krnova a odjinud v televizi, tak to bylo opravdu děsivé. A vidět ty osobní lidské tragédie, to s člověkem zamává. Na celé povodňové kauze jsem zaznamenal několik smutných faktů. Ten první se asi týká nás všech. Přírodu jsme si zmrvili docela dost. Vodu jsme začali odklánět z jejích přirozených koryt, začali jsme rozorávat to, co mělo zůstat, začali jsme pěstovat nevhodné plodiny místo těch tradičních, které vodu uměly zastavit, a takhle bych mohl dlouho pokračovat. Voda nám to teď zase vrátila. Když jsem slyšel reportéra, jak odkudsi říká, že si voda našla novou cestu, a jak mu pamětník odpovídá, že tam ta voda byla před iks lety v přirozeném korytu, ale modernizacemi a rekultivacemi jsme ji o tu přirozenost připravili, tak jsem si uvědomil, že jsme bohužel něco pokazili. Dalším smutným faktem je hyenismus některých jedinců. Je neskutečné slyšet, že někdo někde krade a rabuje a parazituje tak na cizím neštěstí. Být vyhlášen výjimečný stav, tak by se tyhle osoby měly střílet na místě. Ano, zní to drsně, ale co s takovým lidským odpadem. Dále nechápu jedince, kteří provádí vodní turistiku a jdou si filmovat cizí neštěstí. Bohužel se k tomu propůjčili i někteří politici v zatopených regionech, kteří si dělali selfíčka a přidávali k tomu bojovné vzkazy, jak to všechno zvládneme. Týden před krajskými volbami to bohužel svědčilo o inteligenci některých z nich. Čest vzdávám těm politikům, kteří skutečně pomáhali, koordinovali pomocné sbory atd., pokud se u toho objevili v médiích, tak to opravdu nebyla senzacechtivost. Dalším smutným faktem jsou doslova idioti, kteří jsou schopni se v rozbouřené vodě koupat, jezdit na kdečem, a ještě se tomu hloupě smát. Tak takovým jedincům by bylo třeba napařit veřejně prospěšné práce, kdybychom byli ve Francii, tak nejlépe galeje. Nad tím vším jsem valil bulvy. A až se sečtou všechny povodňové škody, tak vykulíme oči všichni, to mi věřte.

Než začalo pršet, měl jsem vykulené oči ještě jednou. Bylo to, když jsem si pustil poslední hodinu zatím posledního jednání zastupitelstva. Já už delší dobu čekal, kdy se to stane, a obdivoval jsem trpělivost některých členů zastupitelstva. Až teď pohár přetekl! Konečně z předních lavic zazněla tvrdá slova podpořená obrazovým materiálem a skupinka rejpalů dostala pořádný kartáč. Bohužel ne celá, jelikož někdo prchl předčasně, ale vidět u zbytku ty spadlé brady, to bylo opravdu k nezaplacení. Jejich následné blekotání, tak to už mi připomínalo studentíky, kteří jsou přistižení školníkem při zakázané cigaretce a ošívají se se slovy „to já ne, to on“ a „my nic, to oni“ a „vy taky“ atd. Konečně někdo použil jejich medicínu, protože to otravování ovzduší a života z jejich strany už opravdu snad nemůže nikoho bavit. Ale myslíte, že nastala nějaká sebereflexe? Ale kdepak. Útoky v prostoru pokračují (doslova v Prostoru, tahle stránka je obzvlášť výživná), rétorika je stejná, a dokonce ještě přidrzlejší. A tak bych tady rád odcitoval ještě jednou zastupitele Krchňavého: „Nepřeji nikomu nic zlého, ale Vám bych přál, abyste jednou potkali sami sebe“. A možná znám ještě jednu drsnější hlášku: „Na každou ….. se vaří voda“.