Velkou personální obměnou prošlo družstvo prostějovských volejbalistek od minulé sezóny, aby nový extraligový ročník zahájilo vlastně stejným výsledkem jako loni: těsným tiebreakovým vítězstvím 3:2 nad Šelmami Brno. Rozdíl byl jen v tom, že před rokem takto vyhrálo venku a nyní doma.
Našly by se však i další odlišnosti. Hlavně ta, že Jihomoravanky tehdy nebyly mistryněmi ČR a teď jsou, ovšem v obou případech je málokdo považoval či považuje za největší favoritky. Těmi naopak byly tenkrát a znovu jsou i momentálně ženy VK, které bez ohledu na přebudování kádru musely přijmout tuto nevděčnou roli.
Ne že by ji samy chtěly, to rozhodně ne, ale široká veřejnost i soupeřky jim takovou nálepku ochotně pověsily za krk. Tím víc je důležité, aby se holky naučily brát favorizovaný úděl jako výsadu a uznání okolí, nikoliv jako psychický balvan. Že to je a asi ještě i bude těžké, to potvrdila hned domácí premiéra právě se Šelmami.
Zatímco protivnice se navzdory statusu úřadujících českých šampionek šikovně schovaly za háv papírově slabšího celku, vékáčko doma muselo. A především zpočátku, místy však skoro celý zápas viditelně podléhalo nervozitě. Některé chyby včetně nedorozumění byly až školácké, což zatím lze brát za určitou daň nelehké situaci.
Důležité je, že i přes značné těžkosti Prostějov nakonec urval příznivý výsledek 3:2 a už předtím bezpečně zvládl rovněž druhé kolo Chance Českého poháru v Hradci Králové. Přesto nad některými členkami mančaftu visí varovný prst. Určitě nejvíc nad zkušenou smečařkou z Brazílie Sonaly Cidrao, jejíž výkonnost dosud vůbec neodpovídá požadované úrovni.
Ani americká nahrávačka Elise Ferreira se proti Brňankám zrovna moc nepředvedla, leč u ní vzhledem k nižšímu věku je solidní předpoklad dalšího zlepšování. Jde o to, aby adaptace nejen těchto zahraničních akvizic netrvala příliš dlouho, neboť jakýmikoliv individuálními výpadky trpí kolektivní produkce sehrávající se party. A vékáčko s vysokými ambicemi si zkrátka nemůže dovolit častější ztráty, či dokonce porážky.
