V dřívějších letech jsem byla častým návštěvníkem zahrádky Národního domu v Prostějově. Skoro každý den jsem s kamarádkami důchodkyněmi chodila na kafíčko, občas jsme si daly i nějaký ten zákusek.
Byla zde spousta jiných lidí a příjemná atmosféra. Vzpomínám na to velmi ráda. Proč vzpomínám? Po covidové krizi se totiž naše parta „holek“ doslova rozpadla a já sama jsem navštívila restaurační zahrádku Národního domu po dlouhých letech až letos. A byla jsem slušně řečeno neskutečně zklamaná. Na zahrádce jsem seděla de facto sama, občas dovnitř nahlédli jiní lidé, hned ale zase odešli. Když jsem si objednala po čtvrthodině čekání kafe, dalších patnáct minut jsem na něj čekala. Rychle jsem ho vypila a s divným pocitem zahrádku „Národa“ opustila. Byla jsem zklamaná. Z atmosféry, z přístupu obsluhy i z toho, že zahrádka byla prázdná. Dodnes jsem tam nebyla a už tam zřejmě nikdy nezamířím. Škoda.
Jiřina Kleinerová, Prostějov
