Nedá mi to. Po měsíci se opět vracím k naší fotbalové reprezentaci, která se očividně ne a ne poučit. Nejde mi ani tak o stránku sportovní, kde bych chtěl ve velkém rozporovat správnost nominace či samotnou herní kvalitu, i když i z tohoto pohledu by se našla řada aspektů, o nichž by se dalo polemizovat. Daleko více mě však zaráží samotná prohlášení, protože mi přijde, že asociace i fotbalisté asi žijí na jiné planetě.
V pátek se odehrál duel proti Albánii, což při vší úctě a velké kvalitě soupeře stále není jméno, které by způsobovalo fronty na vstupenky. O to by však ani nešlo, kdyby byl zájem aspoň o naše reprezentanty, jenže ani to neplatí. Výsledky na Euru, průser s Belmondem i vstup do ligy národů budil spíše negativní emoce. A není se čemu divit. Na to se skutečně dívat nedalo.
Moc tomu pak nepomohli ani fotbalisté. Ti si obzvláště po domácím utkání s Ukrajinou stěžovali na daleko větší podporu pro hosty. A vy, kteří jste byli na hrací ploše, se vážně divíte? Za poslední výkony by měla následovat spíše omluva všem těm věrným fanouškům než osočování, jak vás v tom nechali.
Vůbec tomu nepomáhá ani předseda asociace, od něhož drtivá většina fotbalových fanoušků a činovníků čekala více. Před dalším srazem se tak opět všichni diví, proč zůstává tolik vstupenek. Přinejhorším se to nabídne klubům, aby bylo relativně plno. Ale pokud samotné činovníky nezačne trápit, proč není zájem, tak se z bahna nevybředne.
