Sbírání hub miluju stejně jako jejich konzumaci, a tak se v téhle době nacházím permanentně v houbařském rauši. Sbírám ale jen to, co bezpečně znám, takže i když rodina tvrdí, že masáci jsou vynikajícím jedlým druhem, pro mě je to „vochomůrka“ a basta.
Ono se ale může vymstít i to, co si myslíte, že jedlé je..., což se před pár lety stalo jedněm mým kamarádům.
Zatímco hlava rodiny musela do roboty, krk v podobě manželky vzal švagra a švagrovou a vyrazil do lesů. Z nasbírané směsice hub pak uvařil hrnec smaženice, kterou ledva ochutnal, protože houby nerad. Švagr se švegruší si dali slušně po talířku, a nesrstný pán domu po návratu z dvanáctky zfutroval ten zbytek.
Mezi úlovkem se ale skrývala zrada v podobě muchomůrky zelené. Paní domu nebylo nic, švagr se švagrovou podstoupili výplach žaludku. Hlava rodiny pak byla prvním mykologem, který viděl rodnou vísku z vrtulníku.
V nemocnici si pobyl řadu týdnů a dodnes se s následky houbové hostiny zdravotně nevyrovnal.
Na druhou stranu mě právě napadlo, že voňavé kloboučky lesních plodů v sobě skrývají možnost vyřešení rodinných trablů... Takže dobrou chuť!
