Šesté místo při premiérovém působení v extralize družstev mužů ČR a tím záchrana nejvyšší tuzemské soutěže bez nutnosti hrát play-out či baráž je pro nohejbalisty TJ Sokol I Prostějov nesporným úspěchem, což v souhrnném kontextu nelze zpochybňovat.
Při hodnocení nakonec vydařené sezóny by ale nemělo zapadnout, jakým způsobem Hanáci k danému výsledku dospěli, že překonávali řadu hlavně personálních problémů a dané umístění vybojovali i s notnou dávkou štěstí. Přesto mohli v play-off paradoxně pomýšlet i na postup do semifinále.
To by však nesměli celý ročník táhnout de facto v sedmi hráčích (osmý člen týmu byl vyloženě náhradník), což je při šestičlenné sestavě nutné pro každý zápas extrémně nízký počet. Proč vlastně vznikl? Kvůli antipatiím mezi stávajícími plejery mančaftu a těmi dřívějšími.
Stručně řečeno – několik prostějovských nohejbalistů, kteří za Sokol I nastupovali v minulých letech, už v kolektivu nechtělo pokračovat s těmi, kteří postupně přišli jako posily. Jedno je nyní jisté – pro zdárnou budoucnost je tyhle vztahy nutné vyřešit.
