Prostějovští tenisté mají v posledních letech na co navazovat, a přestože po odchodu ikonických hráčů, jako byli Tomáš Berdych a Radek Štěpánek, mnozí pochybovali o budoucnosti českého tenisu, dnes je jasné, že obavy byly zbytečné. V Prostějově roste nová generace talentovaných hráčů, kteří už teď dosahují pozoruhodných úspěchů a znovu posilují postavení českého tenisu na světové scéně. Mezi nejvýraznější patří Jiří Lehečka, Tomáš Menšík a Tomáš Machač.
Tito mladíci mají za sebou řadu významných turnajů a jejich kariéry jsou teprve na vzestupu. Jiří Lehečka se stal jedním z klíčových hráčů české reprezentace v Davis Cupu a pravidelně se prosazuje i v turnajích ATP. Tomáš Menšík a Tomáš Machač také ukazují, že mají před sebou velkou budoucnost, když se pravidelně zlepšují a sbírají cenné zkušenosti na mezinárodní úrovni, kde už aktuálně také patří do širší světové špičky. Však je podzimní turnaje zachytily ve skvělé formě.
Tito hráči nejenže šíří dobré jméno českého tenisu ve světě, ale také dělají obrovskou reklamu svému klubu v Prostějově všeobecně známého jako centrum tenisových talentů. Prostějovský tenisový klub se dlouhodobě pyšní tím, že vychovává hráče světové úrovně. A právě na tuto tradici nová generace skvěle navazuje. Díky tomu může být český tenis v budoucnosti opět silným hráčem na světové scéně a Prostějov si uchová své prestižní postavení na tenisové mapě.
Sportoviště vymírají
Sport na vesnicích bohužel čelí vážné krizi, která se s každým rokem prohlubuje. Přestože se stále najdou děti mající zájem o kolektivní sporty a aktivní trávení volného času, hlavní problémy jsou nedostatek dobrovolníků a finančních prostředků. Dříve se o chod sportovních oddílů často starali nadšenci a místní aktivisté, kteří tak investovali svůj čas a energii bez nároku na odměnu. V dnešní době však ubývá lidí věnujících se sportu na dobrovolné bázi, což má ovšem zásadní dopad na fungování klubů a organizaci sportovních aktivit.
Dalším klíčovým problémem je nedostatek financí. Vesnické sportovní kluby jsou často závislé na příspěvcích místní samosprávy, sponzorů nebo dobrovolných sbírek. Mnoho menších obcí však nemá dostatek prostředků, aby pravidelně podporovalo sportovní aktivity, což vede k omezování možností pro mládež i dospělé. Tento stav tak vede k postupnému zániku některých sportů na venkově. To má ale za následek nejen pokles fyzické aktivity mezi mladými lidmi, ale i ztrátu sociálního kontaktu a týmového ducha, které kolektivní sporty přinášejí.
Pokud se situace nezmění, hrozí, že se venkovský sport stane výsadou pouze ve větších městech a pro malé vesnice zůstane nedostupný. Je proto důležité hledat řešení, jak sportovní aktivity na vesnicích podporovat – ať už větším zapojením veřejných zdrojů, nebo novými formami podpory dobrovolnictví. Sport není jen o pohybu, ale také o komunitním životě a vytváření zdravých návyků klíčových pro rozvoj celé společnosti.
Nekvalita, či schválnosti?
Za podzimní i jarní část fotbalové sezóny toho projedu opravdu hodně a člověk vidí řadu zápasů napříč úrovněmi. Za poslední roky pak také vnímá, že samotná kvalita šla přeci jen o něco níže, ale zase bych v tom často neviděl až takový pád, jak někteří naznačují. Občas se totiž přihodí, že člověk vidí zápas, který nedosahuje ani zdaleka úrovně soutěže, ale pak i ten stejný tým dokáže odehrát zápas zase přesahující danou soutěž. Horší je, že je to stále častěji vidět i u rozhodčích.
Asi se nedá očekávat, že by to na jednu stranu šlo z kopce a ta druhá stoupala vzhůru, ale myslím si, že právě u nevděčného povolání je to vidět ještě krapet více. Nechci tím jen kritizovat, protože si moc dobře dokážu představit, jaká je to řehole. Ono trávit víkendy tím, že si často nechám jen nadávat, není zrovna nejlepší trávení volného času. I když je zaplacen.
Často se však u některých zápasů i sám sebe ptám, jestli se jedná spíše o neumění daného rozhodčího, nebo o tendenční poškození některého z celků. Někdy se totiž jedná jen o drobné přešlapy, ale jsou i chvíle, kdy to zcela ovlivní probíhající duel. Projít utkání bez zaváhání je prakticky nemožné, vždyť chybu udělá každý. Jen jsou některé situace až příliš okaté a viditelné, aby si člověk řekl, že tady to měl těžké. A dá se mu dát za pravdu. Snad je to jen ta první možnost.
