Možná dnes a denně chodíte Smetanovými sady a míjíte přitom jeden ze zajímavých objektů, o němž se lze dočíst i v turistických průvodcích a na turistických serverech na internetu. Jedná se o bludný kámen, který tu máme již od 19. století. A proč se o něm zmiňuji dnes? Inu, čtěte dál. Oslovil mě správce našeho místního židovského hřbitova Jan Lázna, jenž rád studuje také obecnou historii města.

Poskytl mi článek z jednoho z místních listů vycházejícího před dávnými časy s tím, ať jej pozorně pročtu a pak se jdu podívat na bludný kámen. Dovolím si teď odcitovat nejdříve článek z listu Hlasy z Hané. Píše se v něm toto: „K počátkům tohoto listu sahá úspěšná činnost zakladatele Klubu přírodovědeckého v Prostějově V. Spitznera. Byla to zvláště jeho badatelská práce místní: poznávání květeny okolí Prostějova a celého okresu, pozorování povahy půdy a studium geologických poměrů kraje. Památníky živého zájmu o přírodu, který zakladatel i v širokých vrstvách vzbudil, jsou zbytky cizokrajného stromoví a křovin v parku a bludný kámen ze švédské žuly, který byl tam dovezen z původního uložení v Háji u Opavy. Založením Klubu přírodovědeckého bylo potom již přirozeným důsledkem snah, zájemců po duševním středisku na širokém základě k osvětové práci. Zprávu o jeho založení přinesly Hlasy z Hané v říjnu 1897. Byl to tehdy první přírodovědecký spolek na Moravě s jazykem českým v Prostějově. Hlasy z Hané sdělovaly veřejnosti zprávy o přednáškách a publikacích klubu, přinášely odborné články prof. V. Spitznera a dalších pracovníků. Přírodovědecký klub vydal dosud 22 Věstníků a o vzdělávací činnost přednáškovou se dělí s ostatními spolky ve městě. V této snaze je podporován také redakcí listu.“ Autorem článku je Josef Blekta, ředitel prostějovské měšťanské školy. I k němu máme zajímavé informace, byl totiž členem šlechtického rodu Blektů z Útěchovic, což byl rytířský rod usazený na Moravě, připomínaný již kolem roku 1399 v severních Čechách při Ploučnici mezi Jabloncem a Děčínem. Na Moravě drželi menší statky v Kyselovicích u Kroměříže, v Oplocanech, Nivnici, Vícově, Řepčíně, Malém Hradisku a Zdětíně, vlastnili dům a svobodné grunty v Prostějově. Jindřich Blekta byl hejtmanem panství Pernštejnů v Tovačově (r. 1579). Účastnili se stavovského povstání, byli pokutováni na majetku a ochuzeni, stali se z nich chalupníci, rolníci a řemeslníci. V 18. stol. se u části moravských Blektů změnilo příjmení na Blechta. Známým členem tohoto rodu byl Josef Blekta (1882 Podolí u Bouzova – 1960 Plumlov), po ročním učitelském působení v Čechách pod Kosířem hned v následujícím roce přešel na dívčí měšťanskou školu do Prostějova a zároveň se stal tajemníkem okresního školního výboru. V roce 1908 dosáhl aprobace z přírodních věd a byl ustanoven odborným učitelem na chlapecké měšťance v Prostějově. Na ní působil až do roku 1926. V letech 1926–1932 byl pověřen vedením správy I. dívčí měšťanské školy v Komenského třídě. Kromě toho Josef Blekta vyučoval rovněž na živnostenských pokračovacích odborných školách krejčovské a kovodělné, v letech 1924–1932 byl správcem odborné pokračovací školy stavební v Prostějově. V roce 1932 opustil Prostějov, byl jmenován ředitelem měšťanské školy v Plumlově.

Tak jsem se po přečtení šel podívat na kámen, a co tam nečtu? „Bludný balvan od Hatě ve Slezsku, finská žula v době ledové tam zanesena“. Tak a, babo, raď. Na nápisu máme hned dvě nesrovnalosti, a to že žula je finská a ne švédská, hlavně že balvan je z Hatě a ne Háje. Takže co je pravda a co chybka? Vyvstal nám tu oříšek, ale řešit se bude, a to konkrétně v komisi pro cestovní ruch, kterou jsem oslovil i s poznámkou, že nápis je již značně vybledlý. Přišel jsem v dobrý čas, sestavuje se rozpočet a tak se jistě najde nějaká ta korunka na opravu nápisu a také historických chyb. Potěšen bude nejen kolega Lázna, ale my všichni milovníci historie.