Druhá nejvyšší fotbalová soutěž opět potvrzuje, že většina celků je na velmi podobné úrovni a hrát tak může prakticky každý s každým, pokud tedy odečteme fotbalisty Zlína, kteří si z toho zatím udělali vlastní show. Na příčkách atakujících baráž a daleko od záchranářských starostí už mohl být, a asi měl být i Prostějov. Jenže tomu tak není. Tyto ztráty mohou ještě hodně bolet.
Je to už trochu evergreen, ale za poslední roky se jen těžko hledá sezóna, která by byla pro Prostějov relativně poklidná a v níž by nefigurovala nějaká zvláštní situace. To platí už i letos. Za poslední dva měsíce je potřeba připomenout tři domácí utkání. Varnsdorf, Chrudim a Táborsko. Všechny tyto duely totiž spojuje velmi podobný scénář.
Skvělý vstup do utkání, za který je třeba svěřence kouče Kučery chválit opakovaně, a vedení v utkání. Jenže pak přicházejí závěrečné minuty a srovnání stavu. U posledně dvou jmenovaných to dokonce nastalo až v samém závěru nastavení, což pro psychickou pohodu rozhodně není nejlepší. Každý sportovec vám potvrdí, že raději prohraje tak, že na soupeře neměl a pročistí se vzduch, než aby ztratil už vyhraný zápas.
Obzvláště v posledním zápase bylo jasně cítit, že někde v hlavách mají hráči tohoto brouka. Bylo to tak čekání na něco, co skutečně přišlo. Snad se podaří z těchto potíží vymanit. Jistě by nejlepším řešením byla výhra v samém závěru.
