Máme tady měsíc, kdy se nádherně barví listí a romantičtí fotografové získávají skvělé snímky do svých portfolií. A my se zase pokusíme získat nějaké informace z našich kronik, tak pojďme na to.

V listopadu 1974 byl založen šeříkový sad mládeže u pomníku padlých z roku 1917.

V listopadu 1984 byl ve Vrahovicích otevřen Dům služeb, budovaný od roku 1982 v rámci akce „Z“. Městský vodovod a jeho čerpací stanice byly napojeny na vodojem v Dětkovicích a Ondraticích. V novém sídlišti Hloučela byly pojmenovány ulice po malířích, kteří měli vztah i k Prostějovu. Najdeme zde například ulice Jana Zrzavého, Václava Špály, Antonína Slavíčka, Cyrila Boudy, Aloise Fišárka, Bohumíra Dvorského. Připomeňme si alespoň jednoho. Alois Fišárek, prostějovský rodák, byl český akademický malíř, výtvarný pedagog a žák krajinářské speciálky Otakara Nejedlého. V letech 1924–1929 studoval na AVU hlavně u Otakara Nejedlého a též u Vratislava Nechleby. Od roku 1931 až do jeho rozpuštění v roce 1948 byl členem SVU Mánes. Rok po osvobození Československa podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu“ publikované před volbami do Národního shromáždění v květnu 1946. Tento manifest podepsalo 843 kulturních pracovníků, z výtvarníků to byli např.: František Gross, Vincenc Makovský, František Muzika, Karel Lidický, Toyen. V dokumentu (mimo jiné) stojí: „Jsme hrdi na to, že patříme ... ke Komunistické straně Československa...“ Od roku 1946 vyučoval na VŠUP. V roce 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu. Stál v čele akčního výboru československých výtvarných umělců; druhý „Akční výbor českých výtvarníků“ řídil Adolf Hoffmeister. Stávajícím režimem byl Fišárek oceňován, poslední ocenění představoval titul národního umělce, který získal rok před svou smrtí.  V letech 1967–1975 působil na AVU. Jeho malba se vyznačuje uvolněností a smyslem pro barvu. Zaměřoval se především na krajinomalbu, zátiší, portrét i figurální kompozici, často též s monumentálními náměty. Monumentální náměty též využil pro zakázky na gobelíny a mozaiky (např. Kosmonauti pro stanici metra Háje). Jeho děti se uplatnily u filmu, jeho syn Alois je střihač a dcera Zuzana herečka, jeho vnučka Iška se uplatnila jako módní návrhářka.

Alois Fišárek je pohřben v Šemanovicích u Kokořína.

A co se stalo v roce 2014? Na jednání nového zastupitelstva 3. listopadu byla mimo jiné na programu volba primátora. Ve druhém hlasování byl zvolen dosavadní primátor Miroslav Pišťák. Jeho volbu potvrdilo 18 hlasů. Zvítězil tak nad opoziční kandidátkou Hanou Naiclerovou. V čele města stanuli i nadále Alena Rašková (ČSSD) jako první náměstkyně, Zdeněk Fišer (ČSSD), Jiří Pospíšil (PéVéčko) a Ivana Hemerková (PéVéčko). Všichni tuto pozici zastávali i v minulém volebním období. Uvolněným členem městské rady pro dotace, který za tuto funkci bude pobírat plat, byl zvolen Jaroslav Šlambor z KSČM. Dalšími členy rady se stali Bedřich Grulich (ČSSD), Alois Mačák (ČSSD), Pavel Smetana (ČSSD) a za KSČM Josef Augustin a Václav Šmíd. Prostějovská radnice zvítězila v soutěži „Nejkrásnější obecní úřad či radnice“, kterou vyhlásil dvouměsíčník Moravské hospodářství. Secesní radnice ze začátku minulého století získala v internetovém hlasování na stránkách www.moravskehospodarstvi.cz 27 procent všech hlasů. Druhé místo obsadila radnice v Hostinném (18 procent hlasů) a třetí se umístila radnice v Polici nad Metují. Soutěž ukázala vysokou architektonickou úroveň radnic našich měst. První adventní neděli zkrášlilo prostějovské náměstí 68 vánočních stromků, o jejichž výzdobu se opět postaraly děti prostějovských škol, které vlastnoručně vyrobily veškeré ozdoby. Začala revitalizace parčíku na Husově náměstí. Pod pilami dělníků padly k zemi první stromy. Prostějov vstoupil do „smogových“ měst, která přečerpala celoroční kvótu znečištění prachem.

Takový byl listopad v prostějovských dějinách, no a nás čeká už jen prosincový pohled do kronik. Takže zase za měsíc u trochy historie.