I hokejové eskáčko nepotkala na startu sezóny zrovna ideální forma a konstelace. Mistrovská kocovina z premiérového ročníku si tak vybírá svou daň. Bylo to asi i trošku očekávané, ale přesto se nedalo tušit, že se soutěž až tak promění během jediného ročníku.
Nahoře sice po třetině soutěže stále najdeme relativně stejná družstva jako v sezóně minulé, ale na nějaké zcela jednoznačné a často až zbytečné zápasy, které končily dvouciferným rozdílem, můžete zapomenout. Soutěž se vyrovnala, což i pro čtvrtou nejvyšší soutěž je jen dobře. Rozhodně to může pomoct i mladým hráčům nejen v dresu Prostějova, ale všem, aby se postupně otrkali mezi muži. Zápas, kde buď vyhrajete, či prohrajete rozdílem třídy, vám totiž mnoho nedá.
V Prostějově je pak start ověnčen už i třemi porážkami, což se nestalo za celou loňskou základní část. Kouč to z jedné strany přikládá slabšímu tréninku a přípravě před startem, s čímž by se dalo souhlasit, ale určitě tu hraje svou roli i další aspekt.
Zatímco loni převládalo velké nadšení a chuť premiérově dosáhnout úspěchu, tak v letošním ročníku to vidět není. Mužstvo sice nehraje úplně zle, ale zápal není bůhvíjaký a vyšší kvalita soupeřů je toho jasným důkazem. Pokud se nezmění i nastavení mysli, tak nevěřím, že by letošní ročník mohl dopadnout podobně úspěšně.
