Dnes budu spíše stručnější. S prostějovským volejbalem jsem totiž už velice dlouho bytostně spjatý, a proto mě sobotní hladká porážka v derby na olomoucké půdě opravdu moc zasáhla. Asi podobně jako fanoušky, kteří vážili cestu do hanácké metropole, povzbuzovali a pak odjížděli zpátky domů s trpkým zklamáním.
Ono prohrát se samozřejmě může, zvlášť s kvalitním soupeřem, takový je zkrátka sport. Jsou ale dílčí neúspěchy, které z různých důvodů bolí dvojnásob. A aktuální výprask žen VK ve Sportovní hale Univerzity Palackého právě k natolik nepříjemným zážitkům rozhodně patřil.
Hlavně proto, že tým vékáčka hned ve dvou setech ze tří nepředvedl takřka nic pozitivního. Zvedl se jen během vyrovnané druhé sady, kterou však přesto ztratil těsným závěrem. Jinak šlo o plejádu chyb, nepřesností, individuálních zaváhání i kolektivního nesouladu a marné snahy o bojovnost.
Což je v tak pokročilé fázi sezóny dost alarmující. Pochopitelně je potřeba zohlednit skvělý výkon Šantovky, jejíž sestava neměla ve vzájemném duelu de facto žádnou slabinu. Naopak v kolektivu Prostějova se s přibývajícím časem čím dál víc zdá, že úroveň některých hráček více či méně neodpovídá očekávané kvalitě. Ať už jsou příčiny jakékoliv.
Z mého pohledu tak roli největších extraligových favoritek momentálně přebírají Olomoučanky. Aby jim současný mančaft VK dokázal konkurovat a ostatní družstva elitní české soutěže nechal nadále za sebou, bude muset ještě moc přidat.
