Vydržet u kormidla prostějovského fotbalu delší časové období je v posledních letech nelehký úkol. Své o tom ví nejeden trenér, nyní by se ale dalo říct, že Radim Kučera, mým pracovním názvem „mistr standardek“, by zde rozhodně mohl vydržet dlouho.

Jenže jak už tomu ve druhé lize bývá, pokud se vám nedaří, tak pravděpodobně letíte, pokud se vám naopak daří, tak může přijít nabídka z vyšších pater, což se teď potvrdilo. Vlastně o tom bylo jasno už po utkání s rezervou Sigmy, jen se o tom nahlas nemluvilo.

Loučí se trenér, který nepřišel zrovna v ideální chvíli. Mužstvo bylo na chvostu druhé nejvyšší soutěže, kde zažívalo dlouhou zimní dřinu. Navíc i během přestávky to nevypadalo zrovna nejlépe a Prostějov měl herní i výsledkové potíže v rámci přípravy. Sportovní ředitel se tak rozhodl do tohoto sáhnout a dvojici Zavadil – Mazura vystřídal právě Radim Kučera.

Ten se hned po seznámení s kádrem pustil ještě do dalších přestupových změn a povedlo se mu nakonec poskládat velmi solidní kádr, který to i přes řadu peripetií dokázal a na konci května slavil záchranu ve druhé nejvyšší soutěži. Po dvou letech, která znamenala nervy až do posledních kol, bylo před novým ročníkem jasno, že ambice budou především o tom, aby to nebylo nutné řešit i do třetice.

Mužstvo opět prošlo obměnou, ale povětšinou se jednalo o přestupy a hostování v kádru ubylo, což je správná cesta. Po náročném startu, kdy to nevypadalo nejlépe, stoupalo mužstvo po celý podzim směrem vzhůru a vše to potvrdily poslední zápasy, během kterých se mužstvo dralo kupředu až na konečné páté místo.

Nyní bych se rád vrátil k pracovnímu názvu „mistr standardek“. Jestli totiž za své působení dokázal Radim Kučera něco zcela excelentně, pak to byly právě standardky. Z tohoto aspektu hry udělal obrovskou výhodu. Mužstvo z nich několikrát těžilo velmi důležité branky a směrem dozadu je naopak zvládalo perfektně bránit. Obzvláště při zápasech hraných od vápna po vápno je to stěžejní faktor.

Kromě toho ale dokázal kouč povznést i herní projev a například pasáž proti Zbrojovce, kdy eskáčko vstřelilo tři branky a mohlo jich dát i šest, mi zůstává před očima jako jedna z nejlepších, jež jsem v novodobé éře viděl. Po roce se s charismatickým a vždy vstřícným koučem cesty spolupráce rozchází. Tak ať se mu i na další štaci daří minimálně tak dobře jako zde.