Před lety jsme málem vyhořeli. Přivolaný odborník diagnostikoval závadu v části prastarého elektrického vedení, což mě napadlo ve chvíli, kdy ze zdí v pokojíčku začaly létat modré blesky. Samozřejmě se tak stalo v listopadu, kdy se dům bez elektřiny změnil v temná kasemata. Trvalo to týden, než mistr vyloupal staré vedení, nahradil ho novým a přidal patřičné jističe. Ten týden jsme po dlouhé době byli zase rodina. Nemohli jsme utéct každý do svého soukromí, nefungovaly počítače ani televize. Lézt se svíčkou do postele nebylo moc bezpečné, a tak jsme se setkávali v obýváku, rozsvítili vše, co mělo knot, hráli karty a vyprávěli si. Za těch pár dnů jsem se o svých blízkých dozvěděla hodně.
Světlo se rozsvítilo, kouzlo pominulo a každý z nás začal zase žít svůj život.
Až do chvíle, kdy se definitivně odporoučel plynový kotel, který jsem léta hýčkala a lepila. Při pohledu do katalogů jsem se zatvrdila. Tolik peněz prostě nedám, nehledě na fakt, že teplo plynové nebylo v našem hradě nic moc cítit. Zakoupila jsem nádherná krbová kamna, požádala odborníka o instalaci a těšila se, jak se ohřejeme. Jenže jsem pozapomněla, že u nás nejde nic jednoduše, a tak se práce začala prodlužovat. Zakoupila jsem tudíž přímotop, instalovala ho v obýváku – a náš rodinný život se opět rozjel. Všude jinde byla totiž tak příšerná zima, že slova mrzla u pusy. A tak jsme seděli u vrčícího radiátorku, vychutnávali teplo a povídali si. Mlčely počítače, mlčela televizní obrazovka. Důvod byl, že cokoli zapnuté nad rámec okamžitě vyrazilo pojistky v celém domě. Mistr elektrikář o tom samozřejmě věděl, ale já s jeho povoláváním nijak nespěchala. Byla jsem ráda za chvíle, kdy jsme si povídali, mleli živé mrtvé, plánovali, co dál.
A mně tehdy došlo, oč v této moderní době přicházíme. O lidské slovo, porozumění,
chvíle sounáležitosti. Na jednu stranu mě stagnující technika přivádí stále na pokraj nervového zhroucení, na straně druhé jí děkuji za hodně. Uvědomuji si, že žít se dá bez Facebooku, Ulice, „kalhotkové“ teploty, tepla či světla. Ale nedá se žít bez těch, které milujeme.
