Je to až neuvěřitelné, ale rok zase utekl jako voda a máme tu poslední letošní bilanční analýzu, která samozřejmě nebude takové to suché vypočítávání, ale spíše to bude takovéto letem světem. Co nám tedy ten odcházející rok přinesl?
Tak například titul mistrů světa v hokeji. Ano, začínám možná divně, ale v našem státě a národě je zvykem, že když se daří, nebo i nedaří a nálada je pod psa, přijde hokej a najednou se všichni semkneme a fandíme o sto šest. A když to navíc našim hokejistům jde, neznám semknutější národ. Zlatá euforie a PRAGANO 2024 jsme si tedy užili do sytosti. I v některých dalších sportech přišly úspěchy, a dokonce olympijské medaile. I když upřímně já měl po celou dobu takový divný pocit, který zřejmě způsobil ten podivný a místy ujetý zahajovací ceremoniál. Radost můžeme mít z toho, že k medailistům patří i reprezentanti našeho města, a to především v tenise.
V kultuře se objevilo pár filmů a upřímně nad některými člověk kroutí hlavou, proč se za takové paskvily utrácí peníze. Smutné je také, že odchází tam nahoru spousta hereckých ikon z dob, kdy herci byli ještě herci, ne šumlující seriálové kolovrátky, které se rády nazývají celebritami, ale mimochodem nemají ani na okresní šmíru. Obecně jde kultura k šípku a prostor dostávají neumětelové, úchylné postavičky a rádoby umělci, které by spíše patřilo zavřít na psychiatrii. Když už se občas něco povede, je to pastva pro oči. Nebo člověk prostě zabrousí do kategorie filmy pro pamětníky a tam se kochá.
No a politika? Tak to je jeden velký bizár. Když mi před nedávnem pan Černošek v rozhovoru řekl, že mu fungování ministra zahraničí připomíná estrády Vlasty Buriana, tak jsem mu dal za pravdu. Bohužel takových estrádníků máme ve vládě, parlamentu a senátu tolik, že je to až do nebe volající. Bohužel tihle estrádníci dávají naší republice co proto, ale tak těšme se na volby 2025, snad bude líp.
A teď pojďme do našich luhů a hájů. Skoro nevěřícně jsem sledoval poslední zastupitelstvo, kdy jsem očekával jednání na dva dny, protože hlavním tématem byl rozpočet města. V šoku jsem se díval na konstruktivní jednání a dialog a pak hlasování, které proběhlo bez excesů, nakonec si všichni dokonce popřáli hezké svátky. Buď na všechny dolehl vánoční čas, nebo se něco chystá. V každém případě rozpočet je tady a je dobře, že je investiční, protože město chceme budovat a ne konzervovat. Každý měl možnost se vyjádřit. Uvidíme, jak se s výzvami vypořádáme, ale jak se shodli představitelé koalice (jmenovitě pan primátor) a opozice (jmenovitě pan zastupitel Drozd), je třeba věřit v to, že se dílo podaří a stavby budou postaveny, projekty dořešeny a město bude vzkvétat. Je důležité, že tady teď je propojena linka senát – kraj – primátor, jelikož všechny tyto posty jsou teď v dobrých rukou. Jednání tak mohou být konstruktivní, věcná a ve prospěch našeho města.
Rok je tedy za námi a my můžeme jen spekulovat, jaký bude ten další, i když jak se říká: „Jaký si to uděláš, takový to máš“, ale tak jednoduché to přece jen není. V každém případě bych rád všem dobrým lidem popřál vše dobré v novém roce, hlavně zdraví, štěstí a pohodu. Všem špatným lidem pak to, aby narazili a krutě narazili na osud, který umí chystat jiným, a se zlou se potázali. Možná jsem kapku zlý, ale už jsem dávno přestal věřit na to, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, ale stále věřím Werichovi a Voskovcovi, že se jednou potkáme v lepších časech. Ty přece jednou přijít musí. Ale pojďme jim kapku naproti, ony jen tak nepřijdou.
