Je to zvláštní svět. Největším problémem dneška i let budoucích je prudce klesající porodnost a postupné stárnutí populace. Na druhou stranu člověk může potkat stále více žen, které touží po dítěti. Jenže zároveň si v sobě hýčkají pocit, že jsou stále princezny, jež si nikdo jen tak nezaslouží. Podobné je to u mužů, kteří mají pocit, že svět se točí výhradně kolem nich. Pro takové lidi je ovšem život ve dvou nepředstavitelný, neboť partnerství vyžaduje nekonečný kompromis, respekt i obětování.
Nelze se proto divit, že život „single“ je dnes už něčím naprosto normálním. Jak vyplývá ze sčítání obyvatel, mezi roky 2011 a 2021 vzrostl v České republice počet domácností, v nichž žije jen jediný člověk, z 32 na 39 %. V tom samozřejmě hrají velkou roli také osamělí senioři, tedy vdovy a vdovci, ale osamělých mužů i žen přibývá výrazně i mezi mladšími ročníky. A žádné sociální sítě na tom nedokáží nic změnit.
Fakta jsou taková, že stále více z nás má problém navázat vztahy, lidé jsou bojácní a ztrácí schopnost chovat se normálně. Aby to zakryli, snaží se najít čím dál více důvodů, proč je dobré být sám. Znal jsem čtyři kamarádky, kterým to celkem šlo. Všechny byly samostatné, emancipované a rády se bavily. Tedy zejména spolu. Jenže stačilo, aby si jedna z nich našla chlapa, a dokonce začala mluvit o dítěti. V tu chvíli se přátelství zbylých tří změnilo v otevřenou nenávist…
Hlavní problém většiny z nás bude v tom, že máme na své protějšky přehnané nároky. Ženy mohou být sebeúspěšnější a vydělávat spoustu peněz, muži přesto doma více ocení báječnou kuchařku, která zvládne nejen uvařit, ale i uklidit, vyprat, postarat se o děti a vypadat po dvou porodech jak modelka ze žurnálu. Zároveň je nesmí otravovat takovými maličkostmi, jako je navrtat díry na poličky, aby on měl co nejvíce času na kamarády a sport. Naopak snad každá žena chce mít doma chlapa, jenž okamžitě udělá vše, co jí na očích vidí. Jenže když některý z nich či častěji oba dva zároveň zjisti, že to takto nefunguje, tak je oheň na střeše a každý se již vydává na další životní cestu sám.
Jisté je, že ani za tisíc let nepřestane platit, že čím méně toho od života očekáváme, tím snadněji dostaneme to, z čeho budeme nadšeni. V tom mají lidé, kteří zažili socialismus, svým způsobem výhodu. Pokud jste tehdy chtěli například telefon, museli jste se zapsat do pořadníku a čekat. Uběhlo pár let a dočkali jste se nového přístroje. A třeba také ne. Je jedno, jak chytrý je váš telefon, takovou radost z něj už dnes prostě nezažijete!
S objevováním lidí je to přitom naprosto stejné. Svoje očekávání chceme splnit hned. Zůstává jen málo lidí ochotných počkat. Pak se však nemohou divit, že se ani nikdy nedočkají…
