„Jejda, vy teda máte krásné akvárium,“ pravila jsem při pohledu na několikasetlitrové monstrum zabírající celou stěnu kanceláře. Pan továrník se blahosklonně pousmál a vzápětí mi ukázal další dvě akvária, která okupovala sousední místnost.
Trochu mě pravda zarazilo, že všechny ryby jsou jediného druhu, a tak jsem se na to hned zeptala. „Kolega přišel, že se obrátil kamion a on zachránil z nákladu akvárium. Vzal jsem si ho, osadil a zakoupil dva páry rybiček. Pečoval jsem o ně, měly se rády, no a naráz byl v akváriu potěr. Jsem člověk slabý, neměl jsem sílu nechat je svézt tobogánem do řeky, a tak jsem věřil, že potěr zmizí sám. Nestalo se a já musel pořídit další akvária,“ pravil pan továrník. „Rybky pod mým vedením rostou, množí se. Zřejmě se o ně dobře starám. Jsou větší a větší a mají méně a méně prostoru. Jejich problém. Další akvária již nepořídím,“ dodal. Na mou pochvalu, že je zřejmě vynikajícím chovatelem a do jeho rukou bych se klidně svěřila i já, jen suše konstatoval: „To zřejmě jsem. Leč jsem i chovatelem vyděšeným, s měkkým srdcem. Děsím se chvíle, kdy se v akváriích objeví další potěr v počtu několika set kusů a já nebudu mít sílu jej poslat tobogánem...“
A že prej správný podnikatel musí mít tvrdé srdce. Houbelec.
Tématickou stranu o mazlíčcích najdete v tištěném vydání ze dne 3. února 2025
