Tak nám pomalu končí nejkratší měsíc v roce, během něhož nám zima ještě ukázala svoji mrazivou tvář. I v Prostějově pár dnů klesaly teploty až k minus deseti stupňům, což tady nezažíváme až tak často. Ale snad již bude vše postupně směřovat k jaru, tedy období, kdy se vše probouzí a pučí a svět hned vypadá veseleji.
Máme za sebou také přihlašování na střední školy, které se ve většině případů dělo pomocí systému DIPSY. Já věřím, že si všichni vybrali ty správné školy a že hlavně u přijímaček budou mít úspěch a na vysněnou školu se dostanou. Máme tady v Prostějově možnost výběru ze všech typů škol, nabídka je dostatečná, a tak by každý měl dostat šanci. Jen přidám poznámku. Je třeba mít trochu soudnost, a pokud nemám známky na gymnázium, dám prostě raději přednost odborné škole, a pokud nemám na maturitní obor, je třeba uvažovat o oboru učebním.
DIPSY je mimo jiné důkazem, že dnes vše lze řešit on-line, lidé se fyzicky vlastně ani nemusí potkat. Samozřejmě není dobře, když systém spadne, pak je to lidově řečeno „velký špatný“.
Ale to mi připomnělo dávnou historii, když zrovna v únoru 1850 byl poslán v našich zemích první telegram z veřejné pošty a následně vznikla síť telegramových linek mezi Prahou, Brnem, Olomoucí a Bohumínem. Protože jsme ale byli součástí habsburské monarchie, telegramy musely být posílány jen v němčině a kdo tímto jazykem moc nevládl, musel si nechat text přeložit. Možnost češtiny v telegramech byla povolena až od roku 1866. Na konci 19. století už bylo na našem území 800 stanic a ty rozeslaly ročně 2 miliony telegramů. Telegramy informovaly i o zásadních momentech dějin. Jeden zfalšovaný kancléřem Bismarckem vyvolal prusko-francouzský konflikt a jeden z dalších de facto 1. světovou válku. Z našich archivů známe například děkovný telegram T. G. Masaryka legionářům ke skvělé účasti v bitvě na Piavě a také telegram oznamující vznik Československa. Svět techniky se ale dál rozvíjel a telegram se ve 21. století již ukázal jako drahý přežitek. A tak před 15 lety v březnu 2010 byl v našich zemích odeslán ten poslední, uložen je v muzeu v Pelhřimově. V době SMS, messengeru, viberu a dalších komunikačních prostředků je to vcelku logický krok.
Mluvil jsem tady o mrazu a ledu a k ledu se teď trochu vrátím. Led mám na mysli ten hokejový. V době, kdy jsme mohli sledovat v televizi hokej na té nejvyšší úrovni v podobě turnaje 4 národů v Montrealu, tak se na tom našem místním ledu bohužel stále potácíme na chvostu tabulky druhé nejvyšší soutěže a nevypadá to vůbec dobře. Co k tomu říct? Pro fanouška je to pohled tristní a komunikace o našem hokeji na sociálních sítích také není zrovna veselá. Můžeme tam číst o konspiračních teoriích, že všichni pomáhají Kolínu k podivnému „zmrtvýchvstání“ a že se na Prostějov domluvili. Pak ovšem narazíme na vcelku lidský rozbor, že ta situace tady nebyla dobrá od samého počátku a že tým, který loni aspiroval na finále ligy a baráž o postup do nejvyšší soutěže, se letos potácel u dna od začátku. Je to smutné a špatně se na to dívá, je otázkou, zda jsme někdy v průběhu sezóny věděli, jak z toho ven. Výměn bylo mnoho, sestava se velmi točila a fanoušek spíše úpěl. Zázraky se samozřejmě dějí i v hokeji, ale zatím to na zázrak moc nevypadá. A pokud se nestane něco nepředvídaného, tak jsme lidově řečeno v pytli.
Únor tedy pomalu končí. Těšme se na jaro a na vznik nových životů v podobě květin, zvířátek a samozřejmě i dětí. A těch smutných zpráv, těch ať je co nejméně.
