Pokud se jakémukoliv sportovnímu týmu nedaří podle představ a všeobecných očekávání, vznikají někdy tendence svalovat horší výkony i výsledky na různé vnější vlivy. Zdravotní oslabení, nepřízeň rozhodčích, absence potřebného štěstí či vyložená smůla – to jsou namátkou jen některé z častých výmluv. Kdo však nechce dávat průchod takovému alibismu, podívat se pravdě do očí a směrem do budoucna se někam posunout v zájmu vlastního zlepšení, neměl by se na tuhle lacinou cestu nikdy vydávat.
Určitě to platí i pro současný kolektiv volejbalistek VK Prostějov. Papírově měly během uplynulé sezóny 2020/21 bojovat s Ostravou i KP Brno o páté místo v UNIQA extralize a díky příznivému losu postoupit přes Šternberk do závěrečného turnaje Final Four Českého poháru. Leč realita byla taková, že v ČP Hanačky vůbec nezvládly čtvrtfinálový duel a na ligové platformě teprve závěrečným finišem zachránily alespoň sedmou pozici. Načež v úvodním kole play-off ani jednou neporazily výrazně oslabený Olymp Praha.
Celý ročník se přitom pravidelně opakovaly jasně viditelné neduhy letošního vékáčka: značná kolísavost výkonů, velký počet nevynucených až zbytečných chyb, z toho pramenící dlouhé série inkasovaných bodů a hojně ztrácené koncovky vyrovnaných setů. Jestli se tohle děje občas, může jít o horší formu nebo dopad okolností, náhodu. V případě prostějovských žen ale bylo zřejmé, že se tímto jen projevovala absence herní kvality i psychické síly při konfrontacích s lepšími soupeři. Kolektiv prostě tentokrát neměl takovou volejbalovou úroveň, aby dopadl úspěšněji, než se reálně stalo.
Což lze částečně zdůvodnit mládím hráčského kádru, ovšem pouze u skutečně mladých plejerek. Mančaft totiž tvořily i čtyři věkově zkušenější, u kterých by se omlouvání budoucím potenciálem nemělo tolik používat. Každopádně pravdivé vyhodnocení momentální situace může výrazně pomoct k tomu, aby příští ročník byl hodnotnější a nepokračoval klubový sesun dolů.
