Koronavirus. Tohle slovo, nebo dokonce spojení „Doba koronavirová“ nám zůstane chtě nechtě asi ještě dlouho pod kůží. V médiích a nezřídka i mezi blízkými se sotva mluví o něčem jiném. Stranou zůstaly často zájmy (velkou část z nich můžeme nyní provozovat leda tak ve vzpomínkách) nebo společenské a kulturní zážitky (platí totéž). A co nám tedy momentálně zbývá? Výlety do přírody a její objevování. Zdá se totiž, že na přírodu virus zapomněl a zkrátka jí ponechal punc něčeho, kde je svět ještě v pořádku. Jenže taky příroda koronavirem trpí. Nevěříte?
Problém začíná tím, co dnes považujeme (ne všichni, ale mnoho z nás) jako skoro samozřejmou věc, tedy rouškou. Rouška sem, rouška tam, chtělo by se říct (ne, nevzpomínáme na jistý výrok prezidenta v rozhlasu…). Jenže ono to tak opravdu je. Přitom kromě šatníku nebo lavórků a dřezů, kde si je podomácku dezinfikujeme, se povalují prakticky všude. Roušky už najdete v řadě obchodů (těch otevřených), co je ale horší, tak i mnohde na zemi. Velmi často jsou vidět zašlapané do sněhu na parkovištích nebo poházené po ulicích. Nikdo si je samozřejmě nevezme. A těžko se divit tomu, že je ani čety uklízečů neuklidí. Strach z nákazy vykoná svoje.
Bohužel roušky (smetí) se neomezují jen na ulice měst. Taky z přírody přichází řada zpráv od výletníků a vycházkářů, že lidé roušky nechávají v přírodě a dělají z nich nevzhledné doplňky horských lesů či luk. Mnozí si zřejmě neuvědomují, že roušky nikam nezmizí a poté, co je načas přikryje sníh, opět vyhřeznou na povrch jako jakási nehezká připomínka doby, v níž žijeme, a také lidské bezohlednosti, která je bohužel nadčasová.
Ano, také v minulosti jsme se na procházkách přírodou setkávali s tím, čemu se říká lidská nepořádnost, hnusné chování k přírodě nebo také pořádná dávka zhovadilosti. V mnoha ohledech je však tato bezohlednost horší než za časů „normálních“, tedy v době před rokem a více. Server Ekolist nedávno přišel s článkem pod názvem „Ouvertourismus v české přírodě. A co dál?“. Ten pojednává o tom, jak lidé v tuzemsku stále více a více inklinují k těm největším a nejznámějším turistickým destinacím – Pustevny, Praděd, Kralický Sněžník, Sněžka, doplňte si už sami… Hlavně však vyráží do míst ne za prožitkem z přírody, ale proto, aby si na ideálním místě udělali selfie fotku, mohli se pochlubit, kde byli, kolik toho ušli (ujeli). Příroda? Ta je až tím posledním. Právě ta ale na tento přístup doplácí, spolu se zájmem o ni se totiž vytrácí rovněž její vnímání a ohleduplnost k ní.
Proč ta odbočka? Protože všechno souvisí se vším. I koronavirus s chováním lidí v přírodě. Do ní se totiž, zejména kvůli uzavírkám všeho možného a omezení jiného trávení volného času, dostávají jedinci, kteří k ní nemají žádný vztah. Nebýt koronavirem zavřených míst (včetně škol), do přírody by nešli. Nemají důvod, nezajímá je. A přesně podle toho se pak dotyční v té dané lokalitě chovají. Tak, že pro ně příroda nic neznamená.
Nemusíme ale ani tak daleko, jako jsou Jeseníky nebo jiné hory. Roušky a odpad obecně, jež by se zde v době bez „koronavirových výletníků“ neobjevily, zaručeně najdeme i v ulicích, v pruzích zeleně nebo třeba v parcích. Použité, opuštěné, odhozené. Odhozené stejně jako zábrany lidí, kteří je za sebou zanechali jako pověstné drobečky z pohádky O perníkové chaloupce. Roušky jsou zkrátka všudypřítomné, jenže zatímco nám mohou pomáhat, právě v přírodě naopak pouze a jen škodí. Jsou odpadem jako každý jiný, navíc z materiálů vstřebaných přírodou až za mnoho, mnoho let.
Takže ano, člověk kvůli koronaviru trpí fyzicky, psychicky, mnozí z nás vykrváceli finančně. Člověk v době koronavirové krize trpí nejistotou, odborníci poukazují na vyšší riziko depresí. Stejně tak člověk trpí obavami, strachem o sebe a o své blízké. Jenže příroda trpí s námi. Ne že by některý strom, keř nebo snad třeba jelen dostali koronavirus (i když kdoví, co ještě někde někdo vyzkoumá…). Ale trpí tím, že ani v době plné problémů jsme k přírodě nenašli nový přístup plný ohleduplnosti a porozumění. Jestli přitom roušky nutně lidstvo od koronaviru nespasí, o těch zavěšených v keřích nebo borůvčí to platí mnohonásobně méně.
