Hokejová sezóna je pro Jestřáby minulostí. A to už víc než týden. Opadly tak emoce a bezprostřední zklamání po vyřazení od Poruby. Nenastal čas oslav, nýbrž čas na bilancování. Co jsme vlastně za ten rok zažili?
Prvotní obavy se potvrdily. Sestavě týmu v čase koronaviru nepřál ani nižší rozpočet, vznikl prakticky bez hvězd. Dlouho navíc bylo na soupisce jen pár hráčů, a ještě déle nebylo jasné, kdo bude druhým gólmanem. Otazníky nakonec odpadly a začala sezóna.
Tým tentokrát neměl a ani nemohl mít tak vysoké ambice. Půlka tabulky? Ta by byla úspěchem. A přece Jestřábi ukázali, že hrát umí. Pokud jim to zrovna lepilo, mohli hrát a vyhrát s kýmkoli. Konkurencí byli i pro nejlepší týmy.
Má to ale dvě „jenže“. První spočívá v tom, jak Jestřábi sezónu zakončili. Deset proher, to je mizérie. Navíc Porubu sice potrápili, ale neuhráli ani zápas. Jejich koncovky měly hořkou pachuť prohry a otáčení výsledků v neprospěch Prostějova. Jedenácté místo se navíc po průběhu soutěže dá považovat za zklamání. Osmý flek by Jestřábům slušel víc.
Druhé jenže pak spočívá v tom, že se nejspíš opět protočí celý tým. Jistí jsou dva, pouze dva hráči. Například Třebíč minulý týden zveřejnila jakýsi základ hráčů, kteří pokračují, tahouni, často borci, kteří za Horáky hrají trvaleji. Takové byste ale v týmu Prostějova hledali marně. Přitom kde není návaznost, není možnost dlouhodobé práce a rozvíjení. A ztotožnění fandů s týmem? Tak tam to taky nebude nejlepší... Vrcholem byl exces při derby s Přerovem a napadení řidiče arcirivala mimo stadion.
