My starší si neseme ve vzpomínkách film „Atentát“. Ve filmu je scéna z vlastního atentátu, který realizovali hrdinové Gabčík a Kubiš, kdy se jednomu z nich zasekne zbraň a ten druhý pak hází granát. Mně dnes půjde o ten zaseknutý samopal, protože jeho výroba začala přesně před 70 lety. Text je určen hlavně pro fanoušky vojenské historie, které máme i v Prostějově. Tak tedy pojďme na to.

Pro ty mladší v krátkém exkurzu připomenu, že se jedná o film mapující cestu československých parašutistů z Velké Británie vysazených na naše území, jejichž úkolem pak bylo spáchat atentát na říšského protektora R. Heydricha. Následně se rozpoutal krvavý teror proti českému obyvatelstvu, byly vypáleny obce Lidice i Ležáky a parašutisté po zradě jednoho z nich, aby nepadli do rukou nacistů živí, ukončili své životy sami.

Na prahu druhé světové války neměla armáda Jejího Veličenstva ve výzbroji žádný samopal, ani se vývojem tohoto typu střelecké zbraně nezabývala. Výzbrojní potřeby řešila zpočátku nákupy samopalů Thompson M1928A1 ve Spojených státech, ale také výrobou kopie německého samopalu Bergmann MP 28, II, zavedené pod názvem Lanchester Mk 1 do výzbroje námořnictva.

Plukovník Reginald Vernon Shepard a major Harold John Turpin vyvinuli v továrně Royal Small Arms Factory (RSAF) v Enfieldu výrobně jednoduchou zbraň, jejíž konstrukce se stala základem celé vývojové linie vyráběné v Anglii za války. Název STEN tvořily iniciály konstruktérů Sheparda a Turpina a písmena EN označovala místo vzniku, tedy Enfield. Základ zbraně tvořilo trubkové pouzdro závěru, v jehož přední části byla uložena hlaveň. Jednoduchý, dynamický závěr s hmotností 640 gramů uzavíral nábojovou komoru v okamžiku odpálení setrvačností své hmoty. Zbraň střílela jako většina samopalů z otevřeného závěru. Před výstřelem musel střelec natáhnout závěr do zadní polohy, kde zůstal zachycen ozubem záchytu závěru. Jediný pojistný prvek tvořil výřez, do něhož mohl střelec zaklesnout napínací rukojeť závěru. Spoušťový mechanismus byl vybaven příčně suvným přepínačem režimu střelby, takže zbraň střílela nejen dávkou, ale také jednotlivými ranami. Kryt spoušťového mechanismu obepínalo dřevěné předpažbí se sklopnou dřevěnou rukojetí, což nejen zvyšovalo celkovou hmotnost zbraně, ale také ji činilo značně robustní. Přední část hlavně byla uložena v kompenzátoru zdvihu, jehož spodní kuželová plocha částečně eliminovala zdvih ústí zbraně při střelbě dávkou.

Do výzbroje byl samopal zaveden pod oficiálním názvem 9 mm STEN Machine Carbine, Mark 1. Na rozdíl od následujícího konstrukčně zjednodušeného modelu Mk 2 s odnímatelnou hlavní jej vyráběla pouze jediná firma Singer Manufacturing Co. Ltd. v Clydebanku ležící severozápadně od Glasgow. První objednávku na výrobu rovných 100 000 kusů prvního typu získala továrna 6. března 1941. Dalších 100 000 samopalů objednala armáda 1. května 1942 a s jejím splněním také výroba původního modelu skončila. Již v říjnu téhož roku dostala firma Singer objednávku na stejné množství samopalů, avšak označených jako Mk. 1 Ty již neměly dřevěné předpažbí a trychtýřový kompenzátor zdvihu.

Exemplář z první objednávky má i náš Vojenský historický ústav, protože ho získal v roce 1948 převodem ze Zbrojnice Terezín. Pro nás fanoušky je na tomto samopalu asi nejzajímavější to, že zásobník je umístěn ne klasicky zespodu, ale z boku, a tak je úplně nejlépe poznatelný.

A pojďme ještě dál. Vzájemné spojení Velké Británie a Československa ve zbraních se projevilo i u lehkých kulometů, když náš stát prodal licenci svého kulometu vzor. 26 ostrovnímu státu a vznikl populární lehký kulomet BREN. Mimochodem jde o zkratku ze dvou měst Brno a Enfield, kde byl vyvinut výše zmíněný STEN.

Jsou různá výročí, toto připomínám jen jako fanoušek vojenské historie, který se mimo jiné již těší na nějaké další akce KVH Dukla, protože už prostě potřebujeme nějaké to zpestření. A tak si říkám, proč by to nemohla být také vojenská historie.