Každý rok stejná písnička. A ta má název Jestřábi loví posily. Takhle to zní ještě na první pohled dobře. Bohužel ve skutečnosti jde spíše o nucenou přestavbu kádru. Ne však pro jeho nízkou kvalitu nebo příliš vysoký věk. Důvody jsou jiné a pro nejednoho fanouška nepochybně frustrující.
Rok co rok totiž Jestřábi musí dost usilovně pokukovat po hráčském trhu. Důvod je nasnadě, klub má „ve vlastnictví“ jen minimum hráčů. Zbytek je na hostování do konce sezóny nebo na střídavých startech. Výsledek? Nedaří se pochopitelně najít dlouhodobější a aspoň trochu početné jádro týmu. Ani to takto nejde. Zároveň je zde fakticky nemožná jakákoli koncepční, dlouhodobější práce. Kde není návaznost, nedá se o tom jednoduše mluvit.
Zdá se přitom, že letos se jestřábí parta trhá ještě dříve než v minulých letech. Hokejové kuloáry už zaznamenaly tři odchody (Vachutka, Pěnčík, Drtil). A na přetřes přichází i jméno Lukáše Žálčíka. Přitom tyto změny se týkají jen jednoho jediného týmu Šumperka. Co až se začne rozhlížet extraliga? Může se stát, že to už začne být situace vážná. Už jen tyto ztráty patří mezi bolestivé. Nemusí být přitom zdaleka poslední.
Není to tak dlouho, co problematiku zmiňoval někdejší trenér Jestřábů Jiří Šejba – mít každý rok téměř nový tým je nešťastné. Nelze než souhlasit. S tímhle postupem se na úspěchy načekáme. A na jejich udržení tuplem.
