V posledních týdnech extrémně rostl tlak ze strany sportovních odborníků, hvězd i trenérských kapacit na to, aby v ČR – stejně jako ve většině jiných civilizovaných zemí Evropy i světa – už se konečně mohly aspoň děti s mládeží organizovaně věnovat sportu, pohybu.
Dovolte jim to po sedm měsíců trvajících zákazech alespoň venku, ale hlavně co nejdříve! Tak zněly stále hlasitější a opakované výzvy, na které však vůdci „protikoronavirového boje“ dlouho neslyšeli. Nebo spíš nechtěli slyšet, navzdory logicky podloženým argumentům.
Ty nejpodstatnější zní jasně. Vedle starých a jinak vážně nemocných lidí mívají největší problémy s covidem obézní, fyzicky nezdatní či kondičně oslabení jedinci. Mezi které plošnými stopkami pohybových aktivit míří čím dál větší počet občanů. Prostě takový nesmyslně uzavřený kruh.
Když Ministerstvo zdravotnictví konečně vypracovalo nové rozvolněné podmínky, za nichž se ode dneška mělo začít sportovat, byl odvolán dosavadní ministr a dosazen jiný. Načež uplynulý víkend patřil jednáním, co se z již povolených aktivit zase omezí. Dočkají se vůbec normální lidé někdy konce tohoto tragikomického Kocourkova?
