„My vám ještě ukážeme, co jsou Češi zač!“ Slova Heleny Růžičkové z jedněmi milované a druhými vysmívané komedie Slunce, seno, erotika by se za poslední rok dala tesat. A mockrát. Česko skutečně ukázalo, co v nás je. Rozhodně na jaře. Přes zmatenou komunikaci vlády nebo několik očividných lží se ukázalo, že Češi dokáží být ohleduplní, ukáznění, a navíc i solidární.

Jenže chaos, k němuž se přidalo také okaté přehlížení všech, kteří asi tolik do rozpočtu nesypou (rozuměj živnostníci, menší firmy a obchody, neziskový sektor), pokračoval. Z úst vládních politiků to byly co chvíli výhružky (jen počkejte, jestli), smlouvání a slibování (už je to vážně poslední nouzový stav) nebo predikování (tohle je bod zlomu).

Měsíc to jde dělat. Dva možná. Ještě snad čtvrt roku. Jet ale tímto způsobem celý rok, a to zároveň s kolabováním všeho, co stát mohl, měl, případně musel zařídit (zásobování ochrannými pomůckami, testování, trasování, očkování, kompenzace podnikatelům, distribuce vakcín, chytrá karanténa, jasný plán uvolňování opatření…) je nemožné. Což se navrch v posledních dnech ukazuje.

Do toho přišel ministr Petr Arenberger, který se dopustil během necelých dvou týdnů více kiksů než jeho předchůdce Blatný za polovinu svého ministrování. Poslední dva jsou nabíledni. Pro Novinky.cz opět lidem vyhrožoval, že jestli nebudou hodní, budou si muset nasadit respirátory i v létě. Zní to úsměvně, kdykoli se člověk podívá na ulici, respirátory nosí možná tak každý pátý člověk. A to ještě přeháním. Skutečně pan ministr nevidí realitu, a jak směšně jeho slova znějí?

Jestli ještě měl po prvním týdnu ve funkci Arenberger nějakou autoritu, ztratil ji definitivně s návrhem na rektální testy pro školáky. Jako člověk bezdětný jsem se návrhu musel smát, tedy až poté, co jsem se ujistil, že nejde o pokus o satiru. Ovšem představa, že bych si tohle přečetl jako rodič…, no, hned jsem zvážněl. Tohle opravdu myslíte vážně? ptal jsem se na dálku ministra, který je dalším akademikem v pořadí, jenž se stihl znemožnit v úřadu podivuhodně rychle. Stejně tak rychle se zapomnělo na sport, který se měl rozvolňovat, pak neměl a najednou máme čekat dalších čtrnáct dní. Zatímco obchoďáky jsou přeplněné, ulice plné lidí a prostředky hromadné dopravy i fabriky jedou vesele dál.

A tak my si tady žijeme. Zkrátka a dobře je ve všem chaos, nikdo neví, co a proč platí. Vyhledáváme satirické weby, abychom se ujistili, že nařízení vlády je myšleno vážně. Vláda se hroutí, důvěra v ni taky, opatření si už lidé rozvolnili dávno. Nikdo nic nechápe a všem už je všechno jedno. A tak my si tady žijeme…