A tak tu máme neustálé prodlužování vládního lockdownu s chatrným, leč bohužel nadále tupě opakovaným zdůvodněním: Ještě musíme vydržet, nebezpečí dosud nepominulo!
Neprofesionální a zejména mládežnické sportovní soutěže zaplatily za tenhle trvale skandální přístup politických a epidemiologických špiček fatální ztrátou již druhé sezóny v řadě. A co je ještě horší, od loňského října až doteď nemůže téměř nikdo normálně trénovat, věnovat se kolektivnímu zdravému pohybu.
Čerstvě se mluví o tom, že opětovné zrušení potká i veškeré fotbalové soutěže 2020/21 v České republice (kromě dvou nejvyšších), což bych nazval pomyslným hřebíkem do obrovské sportovní rakve.
Nejvíc ze všeho jsem přitom zvědavý na to, jak bude ve skutečnosti vypadat náš život poté, co dojde k plošnému naočkování kompletní populace proti covid-19. Tedy těch, kteří si dávku opakovaně nechají píchat – těch s opačným názorem asi nebude málo. Aby se náhodou tvrzení generality o návratu do normálu zase nezměnila v nenaplněné sliby a neukázalo se, že lež tvářící se jako pravda pořád zůstává jen lží.
