Máme tady duben, ale protože se domnívám, že letos na aprílové žertíky tak nějak není nálada, tak raději pojďme zalistovat kronikami a podívejme se do minulých let, která byla chvílemi i veselá.
Duben 1951 znamenal například transformaci Spolku zahrádkářů a přátel přírody na Spolek zahrádkářů při JSČZ a stal se pobočkou pražské organizace. Vojenská správa převzala bývalý hotel Haná pro sídlo Okresní vojenské správy. V Držovicích se zase bývalý hostinec E. Krejči stal mateřskou školkou. Bohužel stále pokračovaly soudní procesy s „nepřáteli“ režimu, a tak třeba Alois Krupička dostal deset let pro podvracení národního hospodářství.
Duben 1971 se nesl ve znamení zasedání nejrůznějších orgánů a institucí jako třeba Okresní konference OV čs. tělovýchovných organizací, okresní konference delegátů všech složek Národní fronty atd. V podstatě šlo o dokončení procesu normalizace ve státě. Co bylo za pražského jara, bylo špatné, v kurzu byl návrat do lůna totality...
A je tu až duben 2011. Ten se nesl mimo jiné ve znamení alkoholu. Dne 14. dubna představili zástupci Granette & Starorežná Distilleries logo nově vzniklé společnosti, která se stala druhým největším producentem lihovin v České republice. V portfoliu držela více než 300 druhů produktů, přičemž základem zůstávají klasické značky Stará myslivecká, Hanácká vodka, Starorežná Prostějov a Klášterní tajemství. Podle představitelů společnosti se výroba měla v roce 2011 navýšit zhruba o 20 %. Prostějovská likérka má za sebou téměř pětisetletou tradici, dnes již bývalá Palírna U Zeleného stromu byla založena roku 1518. V roce 2011 zde pracovalo asi 85 lidí.
Prostějovská klezmerová skupina Létající rabín oslavila v sobotu 2. dubna deset let svého trvání vernisáží výstavy 10 let v lihu ve Špalíčku Muzea Prostějovska. Na Střední odborné škole podnikání a obchodu v Prostějově přivítali bývalého velvyslance ve Švýcarsku a dlouholetého redaktora rádia Svobodná Evropa Dr. Richarda Belcrediho. Potomek Přemyslovců a příslušník starobylého lombardského hraběcího rodu Belcredi vyrůstal na rodném zámku v Líšni u Brna. V lednu 1949 po vyloučení ze studií práv emigroval do Rakouska. Jeho cesta za svobodou byla vskutku dobrodružná, 31. července 1949 přeplaval Dyji, přišel do Vídně a s pomocí Francouzů se dostal do Tyrolska. Pracoval v USA a ve Francii, kde se také seznámil se svou budoucí manželkou ze šlechtického rodu Rohanů. Třicet let působil v rozhlase Svobodná Evropa, který začal vysílat do tehdejšího Československa v květnu 1961.
V listopadu 1989 si Richard Belcredi splnil svůj velký sen, mohl se vrátit do vlasti. Roku 1992 zdědil po svém bezdětném strýci Gustavu hraběti Kálnokym, bratru jeho matky, zámek v Brodku u Prostějova. V devadesátých letech přijal nabídku diplomatické mise a stal se velvyslancem České republiky ve Švýcarsku. V polovině prosince roku 1998 se konečně vrátil do Brodku. Následně se věnoval opravám zámku a správě majetku. Byl nositelem Řádu T. G. Masaryka III. stupně, rytířem bavorského Řádu sv. Jiří a rytířem Suverénního řádu Maltézských rytířů. Ve své přednášce Belcredi seznámil studenty maturitních ročníků podnikatelské školy s politickou situací v Československu a Evropě po 2. světové válce, fungováním disentu a českou zahraniční politikou v 90. letech minulého století. Poté následovala beseda, kdy odpovídal na otázky studentů, které nejvíce zajímala problematika restitucí, současná politická situace nebo diplomatické zkušenosti. Belcrediho návštěva studenty obohatila, měli možnost setkat se s člověkem, jehož životní osud a zkušenosti dokáží zaujmout i mladé lidi. My dodejme, že Dr. Richard Mořic Belcredi zemřel 20. prosince 2015.
Tak takový byl tedy duben v minulých obdobích. Ten letošní moc humoru asi opravdu nepřinese, ale snad se můžeme do budoucna dívat alespoň s jemným optimismem, protože jinak se z toho už opravdu zblázníme. Což by asi nebylo dobré pro nikoho, obzvláště pak pro Prostějovsko a celou vlast.
