Pokud se na poslední chvíli opět něco nezměnilo, může počínaje dneškem venku společně sportovat třicet lidí. Hurá, zvolají možná mnozí. Já však říkám, že to je pouze nehorázně pozdní krok k návratu do normálu v oblasti, která měla být výrazně rozvolněná už dávno.
Nesmyslným prodlužováním zákazů padly mimo jiné za oběť všechny neprofesionální fotbalové soutěže ČR 2020/21, které musely být pro nemožnost včasného dohrání alespoň jejich poloviny plošně zrušeny a anulovány. Čímž došlo ke zničení druhé kompletní sezóny za sebou.
Dřív platilo, že nedílnou součástí téměř každé vesnice u nás byl právě fotbal. Dospělí i mládežničtí nadšenci čutali denně do balónu na lepších či horších hřištích, spoluvytvářeli komunitu aktivně žijících a pohybu milovných. Což neplatilo zdaleka jen v případě kopané, ale i řady jiných sportovních odvětví.
Co zbývá teď, po sedmi měsících nepřetržitého a globálně řízeného ničení jakýchkoliv snah normálních lidí zůstat fit? Začít v podstatě od nuly na zbořeništi kdysi fungujícího. A čekat, co dalšího vrchnost v zájmu takzvaného boje s koronavirem zase vymyslí.
