Před několika týdny jsem se zúčastnil slavnostního otevření pěti nově zrekonstruovaných operačních sálů v prostějovském špitálu. Mimo jiného mě velice zaujal podrobný popis všech moderních vymožeností, kterými sály oplývají. Moje pozornost se také soustředila na slova primáře Jiřího Šťastného o tom, že sály jsou vybaveny unikátními antibakteriálními obklady a high-tech vybavením včetně skleněných stěn, které byly opatřeny proticovidovými nástřiky.
Ano, stejnými ochrannými nástřiky s obsahem oxidu titaničitého, které byly nedávno zastaveny na prostějovských školách i mateřinkách! Začínám tedy přemýšlet o tom, proč někteří lidé z řad politiků vyvolali mezi rodiči dětí takovou zbytečnou paniku, kvůli které primátor ochranné nástřiky musel zastavit. Proč uvěřili rádoby odborníkům, kteří místo toho, aby upřednostňovali ochranu dětí, tak svádějí konkurenční boj se společností provádějící v Prostějově nástřiky. Proč si před spuštěním paniky neověřili, kde všude se už stejné nanonástřiky realizovaly a kde všude s nimi byli navýsost spokojeni? Děje se tak na ministerstvech, školách, v nemocnicích, v lékařských ordinacích.
Takových proč bych si mohl položit ještě několik. Ale odpovědět si na ně mohu zatím pouze sám, protože dotyční politici stále nejsou ochotni přiznat svoji chybu a fakt, že prostě přestřelili. Panika mezi rodiči zůstává i nadále, přestože žvásty o škodlivosti nástřiků už byly odborně vyvráceny. A slovo odborně náležitě zdůrazňuji.
Teď nosí děti ve školách několik hodin respirátory, které jsou vzhledem ke vdechování CO2 mnohem škodlivější. Ale zajímá to vůbec někoho?
