Snad je to tím, že už dlouho nebyla válka a nebylo nutné se zabývat vážnějšími problémy. Ještě před nástupem koronaviru začali někteří z nás řešit neuvěřitelné ptákoviny. A když už s tím jednou začali, hodlají v tom očividně pokračovat, i kdyby kousek od nich vybuchla atomová elektrárna.

Výsledkem je, že se například komik Hank Azaria omluvil za to, že namluvil kreslenou postavu Inda Apua v seriálu Simpsonovi, přestože on sám Indem není. Podobných absurdních gest už jsme zaznamenali opravdu hodně. K těm nejbizarnějším ovšem patří diskuse kolem tajuplného slůvka „gender“.

Ideálem totality bylo, aby se všichni chovali stejně. Stálo to hodně úsilí, aby nakonec všichni pochopili, že podobná snaha je úplně k ničemu. Roky běžely a dnešní svět se přiklání k naprosto opačnému extrému. Pokud alespoň v něčem nejste v menšině, jako byste ani nebyli. Někdy to vypadá, že se o svá práva můžete hlásit jen tehdy, pokud jste mulat přeoperovaný na ženu s lesbickými sklony a věřící v brzký příchod Ashtara Sherana...

Menšiny známe národnostní, rasové, náboženské a také sexuální. Co se týče diskriminace, tak nejhůře jsou na tom u nás prý právě ty sexuální. Hlavní problém má spočívat v tom, že si naše společnost zakládá na svých stereotypech a nebohé příslušníky sexuálních menšin vystavuje neúměrnému stresu, neboť ti druhým musí neustále něco vysvětlovat. To je údajně může dohnat až k sebevraždě. To, že někteří z „odborníků“ rozlišují až osmatřicet variant pohlaví, je však pouze výsledkem toho, že se naprosto vysmívají zákonitostem přírody. Ta rozlišuje pouze dvě pohlaví případně oboupohlavní jedince tzv. hermafrodity. K těm patří například hlavonožci. Pokud by se člověk prohlásil za hlavonožce, byl by zřejmě označen za blázna, v případě některého z osmatřiceti pohlaví je to však prý v pořádku.

Ve skutečnosti se v obou případech nejedná o nic jiného než o projev duševní choroby. Nikdo nezpochybňuje, že podobné přesvědčení nelze u nemocných vždy potlačit domluvou nebo vyléčit aspirinem, ale to na celé věci absolutně nic nemění. Pokud však budeme daného člověka utěšovat tím, že to nevadí, že je to pouze jeho pohlaví a on má právo si jej zvolit, pak jeho problém rozhodně nevyřešíme. Spíš naopak. 

Lidé jsou různí, ale není prostě v pořádku je označovat za něco, co nikdy nemohou být. Co když si například někdo začne myslet, že je Homer Simpson? Jeho přesvědčení mu nikdo nebere, obzvláště pokud tím nikomu neubližuje. Jenže navzdory tomu bychom neměli ztratit kontakt s realitou. Průser totiž nastává, pokud se stejnou vervou začneme hájit jeho právo na to být žlutý, mít čtyři prsty a pracovat na odpovědném místě v jaderné elektrárně. A také automatické právo na invalidní důchod, když mu něco z toho nebudeme chtít dopřát. Vždy je jasné, že chudák bílý, pětiprstý a nezaměstnaný Homer se v dnešním světě cítí diskriminovaný a při akutním nedostatku piva dokonce zvažuje sebevraždu! 

Podobná hra se slovíčky, která ještě před pár lety působila směšně, se dnes bohužel stává realitou. Pokud ovšem ztratíme alespoň základní obrysy toho, co je normální, pak si budeme vzájemně rozumět ještě méně než dosud. A vyklidíme už navždy pozice těm, kteří budou řešit věci, jež jsou pro zachování a rozmnožení lidského (nebo jakéhokoliv jiného živočišného) druhu skutečně podstatné.