Ahoj všichni,
tento příspěvek věnuji datumu 12. dubna, tedy šedesátému výročí letu prvního člověka do vesmíru. Myslím si, že připomenout si tuto dějinnou událost je vhodné a je úplně jedno řešit, jestli byl prvním sovětský kosmonaut, tehdy to byl prostě první člověk. O kosmonautice u nás psal hlavně aktuálně bohužel zemřelý Karel Pacner, který s panem Gagarinem dokonce mluvil osobně. Nelze si nepřipomenout, že kosmonautika se tehdy posunula „o level“ výše. Jako lidstvo jsme měli plány, že do pár desítek let osídlíme okolní planety a budeme žít pomalu v celé galaxii.
No je to přesně šedesát let a myslím si, že jsme si zase tak nějak trochu sedli na zem a realita osidlování vesmíru je kapku jiná. Ono totiž všechno stojí peníze a aktuálně si nejsme schopni poradit ani s tím, co se děje na naší planetě. Proto se mi líbil vtip, který se objevil přesně onoho 12. dubna na Facebooku a zněl: „Před šedesáti lety letěl první člověk do vesmíru, po šedesáti letech jsme rádi, že můžeme za hranice okresu…“.
Nyní už za hranice regionu můžeme, ale ono se mění všechno ze dne na den a možná se již zase tak dlouho smát nebudeme. Co na to říct? Já osobně sice nevěřím v Boha, ale věřím na přítomnost mimozemských civilizací a domnívám se, že aktuálně létají okolo zeměkoule a nestačí se divit, jak tady dokážeme blbnout. Je pravda, že se divím tomu, že nás ještě nekolonizovali, ale zřejmě možná viděli sérii filmů Slunce, seno…, kde farář Otík říká: „S tímhle materiálem se do Evropy nedostaneme…“
A tak si tady žijeme a zeměkouli dochází dech, možná i trpělivost. Tedy vzpomeňme si na Jurije Gagarina a na doby, kdy lidstvo bylo ještě plné optimizmu s dobýváním galaxie a vesmíru.
Marty
