Když jsem kdysi slyšel toto slovíčko od mojí malé dcery na jedné z procházek, hodně mě překvapilo. Dost jsem totiž tápal nad tím, co jím vlastně myslí a proč jej sveřepě opakuje. Zvlášť před obyčejným odpadkovým košem. Až při podrobnějším zkoumání jsem si uvědomil, že tento jediný v řadě má obrácené barvy stojanu a samého koše. Chodíme po ulicích a takových detailů si věru nevšímáme.
Měli bychom. Třeba abychom si uvědomili, že je potřeba si v dubnu vzít zimní bundu a kulicha, když vzduchem poletují sněhové vločky, zatímco už v březnu jsme vyrazili ven v tričkách s krátkým rukávem. O počasí už víme několik posledních let, že dokáže být občas postavené na hlavu. Nemělo by nás to až tak překvapovat. Silničáři si však těžko zvykají na fakt, že posypovou sůl fasují dávno po aprílu, nikoli před Vánocemi.
Nebo bychom si měli uvědomit, že i právní konstanty, které se v našem civilizačním okruhu budovaly po staletí, přestávají platit. Jednou ze základních je presumpce neviny. Nelze na nikoho pohlížet jako na vinného, pokud mu příslušný prohřešek není prokázán. Na britských ostrovech jakožto někdejší baště právního systému je to už ale obráceně. Důkazem budiž nechutný hon na slávistického obránce Kúdelu, který měl údajně rasisticky urazit finského reprezentanta. Představte si třeba, kolik lítých soubojů během let na ledě podnikly reprezentace českého a finského lva, kolik si toho asi ve vypjatých okamžicích nelichotivého řekli. A nic. Jenže ouha, tento Fin má jak z udělání kořeny kdesi v západoafrických pralesích. Holt fotbal je trochu jiný sport. Ale i zde v případě tvrzení proti tvrzení musí platit obecné principy právního státu. Nebo si je někdo v rámci vyšších met může beztrestně ohýbat?
A když už jsme u těch právních kliček, je vždy nadmíru zábavné slyšet zloděje volat „chyťte zloděje“. Samozřejmě ne vždy úplně doslova. Při současné covidové anabázi jsme jaksi pozapomněli na evropské „zmrazené“ konflikty. Jak se je vyplatí ve vhodný okamžik rozmrazit, předvedl ázerbájdžánský vůdce Alijev, který během několika týdnů vyřešil několik desítek let trvající problém Náhorního Karabachu. Inspiraci u něj možná hledá bývalý komediant Zelenský, sedící v křesle ukrajinského prezidenta. Totálně zoufalou ekonomickou situaci své země znásobenou pandemií koronaviru a neustálé pnutí s Banderovými pohrobky se snaží řešit chřestěním zbraní okolo donbaských lidových republik. Pokud ovšem trochu zamícháte informacemi, situace se jeví žádoucně obráceně. Totiž že Rusko nezodpovědně přesouvá své vojenské jednotky na svém území k potenciálně rizikovým místům. Ruských občanů je už totiž za hranicemi na Donbase hezká řádka.
A tak si pokaždé, kdykoli se něco jeví zdánlivě jinak, ověřme, jestli to třeba není trochu obráceně. Jako ty odpadkové koše. Když nám ovšem v probouzejícím se sadu nasněží do meruňkových květů, můžeme si v jistém smyslu oddechnout. Je to sice obráceně, ale je to fakt.
