Obavy trenérů nebraly konce. Objeví se znovu děti na hřištích, střelnicích či závodních drahách? Bude se jim chtít do pohybu? Najdou motivaci, třebas na čas ztracenou?
Tyhle otázky byly v důsledku nucené pauzy způsobené koronavirovou nákazou více než oprávněné. Ono vrátit se z doby, kdy bylo vše zavřené a zrušené do normálního provozu není vůbec nic jednoduchého. A pravda ukáže se, jak moc kdo měl „svůj“ sport rád.
Zdá se však, že se trenéři a nadšenci do sportu báli zbytečně. Aspoň někteří. Například střelecké kluby hlásí návrat. Ani takoví hokejisté nezažívají kdovíjaký exodus. Jak navíc začínají jednotlivé kluby znovu naplno trénovat, věřím, že těchto optimistických zpráv bude přibývat. Vzpomenete si určitě na slogan z jisté reklamy: Když ji miluješ, není co řešit. Totéž platí i o sportu a sportování obecně.
Koronavirus a s ním související zákazy totiž zprvu možná mnoho mladých přitáhly k obrazovkám. Přesto však s přibývajícími slunečnými dny vyrazili ve velkém do ulic, na hřiště, do přírody. Snad nikdy jsem neviděl tolik mladých lidí venku, tak plná hřiště i ulice. Nesnesitelně dlouhá uzávěra, zdá se, paradoxně nakopla mladé Čechy k tomu, aby něco dělali. Díky za to.
