Prostějovský fotbal má za sebou nejúspěšnější sezónu nejen novodobé historie, ba dokonce takového výsledku nedosáhl žádný zdejší tým od druhé světové války. Ve Fortuna:Národní lize 2020/21 obsadilo eskáčko výborné třetí místo, přičemž v jednu chvíli se šeptalo i o vítězství a postupových ambicích!

Jestliže nahlédneme do archívu, zjistíme, že předchůdce 1.SK dřívější LeRK sice také skončil jednou bronzový, ale to bylo v sezóně 1994/95, tedy těsně před následným přesunem z Brna do Prostějova a fúzí s místním klubem. V dalších letech byla maximem osmá pozice, tedy čtyřiadvacátá v rámci celé České republiky. Nyní se můžeme chlubit, že zde hraje 21. nejlepší tým tuzemska!

Týmu Pavla Šustra se podařilo něco výjimečného, když v jarní části F:NL ještě vylepšili už tak skvělé podzimní páté místo. Z boje o první ligu se prostějovští fotbalisté vyřadili jednak vinou horších domácích zápasů a jednak vlastními chybami. Na druhou stranu je třeba si přiznat, že kvalitou byl Hradce Králové o úroveň výš. Přesto lze hovořit o uplynulé sezóně jako o velmi úspěšné.

Co ale k úspěchu vedlo? Odpověď není jednoduchá. Sešlo se více faktorů. Například dlouhodobý cíl eskáčka, že mu polovina tabulky nestačí, že chce výše. Dále osobnost trenéra Pavla Šustra. Náročný kouč, který avizoval, že do hry přidá přímočarost a tvrdost. Nebo také výběr hráčů. Ten se vedení nadmíru povedl, nesahalo po hvězdách, ale po mladých klucích, kteří měli zájem se zlepšovat. A ukázat, co v nich je. V neposlední řadě pak vynikající hra na soupeřových hřištích. Aby Prostějov ovládl tabulku venku, to tady snad nikdy ani nebylo!

Pokud se podíváme čistě na herní hledisko, eskáčku výrazně pomáhala celková vyrovnanost týmu. Nenacházel se v něm vyloženě slabý článek nebo slabá řada, všechny měly svou kvalitu. Tým prokázal, že zejména útoky po křídlech dokáže být velmi nebezpečný a že má hráče, kteří zvládají zahrát kombinačně. Potvrdila se pak taktika kouče Šustra, kdy chtěl do útočení co nejvíce zapojit i zadní řadu. Zejména Michal Stříž a Šimon Šmehyl tuto příležitost chytili za pačesy.

Hodně týmu pomohly nové tváře. Jak se ukázalo, například sázka na Michala Bártu nebo Tomáše Zlatohlávka byla správná. A také hráči, kteří se k mužstvu přidali před touto sezónou, výrazně týmu pomohli. Platí to o Šimonu Šmehylovi nebo třeba Jakubu Matouškovi, kteří prokazovali dobrou výkonnost. Bohužel například Matouškovi se nevyhnuly zdravotní lapálie. Pokud by byl po celé jaro fit, deset branek by za ročník nepochybně nastřádal.

Pozitiva z uplynulé sezóny převažují nad negativy. I ta se přesto vyskytla. Například domácí zápasy a jen velmi slabé výsledky (a někdy i výkony v nich). To bylo nepochybně zklamání, později i pro diváky. Nebo hra v soubojích, Prostějovu se v nich příliš nedařilo. Hrál sice důrazně, ostatně v zisku žlutých karet patřilo eskáčko ke špičce soutěže, týmu se však nedařilo velkou část soubojů vyhrát, předváděl spíše kombinační hru. Solomon Omale tak občas se svou drsnou hrou na hranici faulu působil v mužstvu jako zjevení. Zejména se však zdálo, že na jaře týmu občas docházel dech, převaha nad soupeři se příliš často nekonala.

Celkově však eskáčko může uplynulý ročník odškrtnout jako povedený. Do nového by mělo jít jen s minimálně pozměněným týmem (hráčsky), novým trenérem, avšak se stejnými ambicemi. V každém případě v sezóně 2020/21 se slova předsedy klubu Františka Jury o tom, že eskáčko míří na nejvyšší mety, potvrdila.