Chcete si v Prostějově nahnat politické body? Pak začněte vykřikovat, že se tady ve velkém svévolně kácí a že se nic nedělá pro životní prostředí. Stromy má každý rád, takže fanoušků najdete určitě hodně. Není přitom důležité, kolik stromů jste vy sami zasadili, důležité je, jak vás bude slyšet.

Celé to má i své racionální pozadí. Prostějov bezpochyby dlouhodobě trpí špatným ovzduším. Právě větší množství stromů pomáhá jeho kvalitu zlepšit. Rozhodně to však není tak, že bychom v ulicích neměli stromy. Kdo se rozhlédne a porovná situaci s jinými městy, vidí spíše opak. Problém je v tom, že Prostějov je na svém katastru obklopen typickou hanáckou krajinou se širými lány a minimem lesů. I s tím lze samozřejmě něco dělat, ostatně v posledních letech vznikl jeden parčík v blízkosti lesoparku Hloučela, další pak u tzv. jižní spojky.

Kromě toho se aktuálně stále více nahlas hovoří o plánech na vysázení rozsáhlého zeleného pásu na jihu města. Projekt podobného rozsahu by v republice v posledních letech jen těžko hledal obdoby. Je jasné, že se nebude jednat o jednoduchou a lacinou záležitost, nicméně na jeho potřebnosti se shodují zastupitelé napříč politickým spektrem.

Podpora sázení zeleně je jedna věc, zcela iracionální hysterie, kterou u nás vzbuzuje jakékoliv kácení, je věcí druhou. Vzpomene si ještě někdo z Prostějovanů na pozdvižení na vsi a sepisování peticí, které vyvolala kompletní regenerace Kolářových sadů v roce 2007? I tehdy se hovořilo o svévoli radních a ničení budoucnosti města. Ale nebylo tomu spíše naopak?

Regenerace největšího městského parku obnášela vykácení zhruba 220 stromů. Nejvíc se tehdy brojilo proti likvidaci ikonické březové „Puškinovy aleje“, a to zejména s ohledem na to, že řada lidí s ní měla spojené osobní vzpomínky.

A podívejme se do Kolářových sadů nyní. Před lety vysázené stromy krásně vzrostly, celý park je mnohem různorodější, rozrůstající dřeviny mají dostatek prostoru k tomu, aby dále košatily. Jenže dnes už nikoho nenapadne jeho podobu srovnat s tou před rokem 2007. Proč by to také dělal?

Zarytí odpůrci jakékoliv změny sice minulost adorují, vnímají ji však vyloženě sentimentálně jako dobu, kdy tráva byla zelenější. A pokud minulost vidí špatně, pak budoucnost je už nezajímá vůbec. 

Každému je jasné, že žádný strom nevyroste přes noc. Na druhou stranu ani jeden z nich tu s námi nebude navěky. Může se nám to nelíbit, ovšem přirozený běh věcí nezměníme. Pokud chceme o budoucnosti zeleně ve městě uvažovat skutečně odpovědně, pak je naprosto zbytečné se rozčilovat, že včera byly pokáceny nějaké stromy.

Mnohem lepší je zůstat trpělivý a zamyslet se nad tím, jak prostor, kde rostly, bude vypadat za dvacet let…