Koronavirus je ten tam. Ale zvítězili jsme nad ním? Na jásot je ještě brzy. Jen si vzpomeňme, jak dopadl ten z loňska…
Vypadá to ale, že k úlevě mají sportovci hodně daleko, spíše naopak. Zejména ti amatérští z kolektivních sportů už vidí, že pokud by se situace opět začala zhoršovat, jsou první na ráně. Byli by to oni, kdo by najednou musel přestat trénovat, o zápasech nemluvě. Už si to ostatně vyzkoušeli hned třikrát. Třikrát za posledních patnáct měsíců nesměli fakticky nic dělat, přičemž poslední pauza trvala skoro půl roku.
Trenéři, funkcionáři i hráči jsou tak vcelku pochopitelně nervózní. Budou moci v září nebo v říjnu na hřiště? Nepřijdou zase zákazy, které načas amatérský sport nepodusí? Odehraje se vůbec sezóna? Nebo přijdou nejprve odkládání a poté i odpískání zápasů?
Otázky jsou namístě. Naposledy vláda bez milosti amatérský sport stopla. Fotbalisté, florbalisté, hokejisté, stolní tenisté a mnoho, mnoho dalších sportovců nedohrálo hned dvě sezóny po sobě. Například malí hokejisté dojížděli i sedmdesát kilometrů na otevřené kluziště, aby jejich bruslařské schopnosti nezakrněly.
Je těžké nyní odhadnout, jak bude vypadat září, natož říjen či listopad. Jak ale ukazují vyjádření lidí ze sportovní branže, strach a nejistota nezmizely.
