Ne herní projev, ne tolik postavení v tabulce, ale komunikace a otevřenost. Tyto dvě skutečnosti prostějovskému hokeji chybí nejvíc. Bit je přitom nejen fanoušek nebo regionální sportovní redaktoři, ale i sám klub.
Už několikrát jsme se ve Večerníku v uplynulých týdnech věnovali způsobu komunikace Jestřábů navenek. Bohužel se ani časem prakticky nezměnila. Oddíl nadále tají, s kým do sezóny nastoupí, s jakými cíli, s jakou vizí, a k tomu s jakým týmem, odtajněno je jen minimum už delší dobu známých jmen. Nad více než dvaceti hráči visí otazníky. I přestože už před více než třemi týdny trenér Aleš Totter potvrdil, že je kádr téměř hotový.
Když se přitom podívá člověk ke konkurenci, uvidí něco zcela jiného. Přerov, Šumperk, Vsetín nebo Havířov čile s fanoušky a celkově veřejností komunikují. Každý příchod – někdy i odchod – náležitě „prodají“, jde jim o pozornost lidí, o to, aby si k týmu našli cestu. A tak nějak s ním žili.
Prostějov? Zde tohle jednoduše neexistuje. Přitom hokej by měl být hodně o fanoušcích. Klub ale dělá minimum pro to, aby si je udržel, nebo dokonce získal nové. Komunikační ticho sice trochu narušilo oznámení o příchodu prvních posila, ale způsobem, který není hodný nejpopulárnějšího sportu ve městě. Nejenže to nepůsobí dobře, ale zároveň je zcela nepochopitelné.
