Nějakých šest tisíc let je z lidského pohledu neskutečná doba. Právě tak dlouho se na zemském povrchu vyskytuje legendární Jeruzalém, město v bývalé mandátní Palestině, kde se snoubí kořeny hned tří zásadních náboženství, a sice judaismu, křesťanství a islámu. Pouze nějakou desetinu této historie čítá další město, které bývá také nazýváno tímto jménem, ovšem s důležitým přídomkem „hanácký“. V případě Prostějova nikoli nadarmo.

Obě tato místa mají trochu protichůdný vývoj. Židovské kořeny Jeruzaléma sahají hluboko do starověku, aby byly v průběhu našeho letopočtu postupně vytěsňovány tehdy dominantnějšími civilizačními okruhy, křesťanstvím a islámem. Naopak v průběhu středověku se stalo naše město domovem početné a rozrůstající se židovské komunity, která mu vtiskla nesmazatelnou stopu. A v době úpadku prostějovského židovství po brutální čistce druhé světové války došlo naopak k renesanci židovské dominance v Jeruzalémě po ustavení židovského státu Izrael.

Ten ovšem do svých dějin nevykročil tou úplně nejsprávnější nohou a důsledky sklízí i po mnoha desetiletích. Po tragédii jménem holocaust se židovská diaspora snažila vytvořit takovou domovinu, kde by se cítila v bezpečí. Kde by se nemusela obávat o holou existenci a vlastní budoucnost.

Kombinace starozákonních legend, starověkých vzestupů a pádů a novověkých zkušeností předznamenala jakousi státní filozofii státu Izrael. Ten mohutně investoval do zabezpečení vlastní bezpečnosti nejen stran vojenské infrastruktury, ale rovněž vytvářením žádoucího pohledu od světových hráčů díky stále nesmírně vlivné diaspoře. Tím si zabezpečil takříkajíc celosvětovou imunitu.

Stalo se tak jakousi respektovanou normou, že mimo několika obranných válek, jakou byla třeba ta šestidenní v roce 1967, může Izrael beztrestně operovat kdekoli na světě. A má k tomu celou armádu agentů, nikoli pouhé dva, z jejichž podvratné činnosti je obviňováno Rusko na všech zeměpisných šířkách i délkách. Unášení válečných zločinců ze zahraničí, osvobozování rukojmích či likvidace nepohodlných osob, sabotáže v nežádoucích průmyslových objektech, ničení infrastruktury, to vše patří k běžnému rejstříku „obranných sil“. Bez mrknutí oka světového společenství.

A právě Jeruzalém se stal rozbuškou nejnovějšího dílu blízkovýchodního válečného běsnění. Vystěhovávání rodin z východní části tohoto města vedlo opět až k mnoha desítkám obětí mezi nevinnými civilisty, děti nevyjímaje.

V Prostějově čím dál víc vzpomínáme na naše bývalé spoluobčany, kteří se jen kvůli „špatnému“ původu stali obětí válečných hrůz. Buďme spravedliví a řekněme nahlas, že nic nemůže ospravedlnit zabíjení ani v opačném gardu. I na arabské straně umírají nevinné ženy, děti, starci. S demonstrativním vyvěšováním cizích vlajek je tak opravdu třeba šetřit.