Bojíme se rádi, jsme na to zvyklí, ostatně strach je tu od toho, aby nás chránil před nebezpečím. Jistá míra obav je běžnou a vlastně i potřebou součástí našich životů. Tvůrci hororů tohle vše dobře vědí. Autoři těch kvalitních si navíc uvědomují, že si člověk i na tu nejkrvelačnější obludu zvykne, pokud ji vidí příliš často. Naopak je jim jasné, že mnohem více se bojíme toho, o čem nevíme nic kromě toho, že by nám to snad mohlo ublížit. Zásadní potíž spočívá v tom, že v čím „pohodlnějším“ světě žijeme, tím intenzivněji se bojíme toho, co neznáme. Doba koronavirová naplno ukázala, že taková úzkost může i zabíjet. Navíc život ve strachu stojí opravdu za starou belu.
Je toho opravdu hodně, čeho se bojíme. Kromě covidu máme strach také z islámských teroristů, změn klimatu, stěhování lidí z kontinentu na kontinent, vliv migrace na rozšíření nemocí, nedostatku pitné vody, oslabení evropských hodnot, vlivu Ruska, Evropské unie či USA na samostatnost naší země, automobilových nehod, zranění, špatného jídla, nejrůznějších zlodějů od těch velkých až po ty kapesní, ozbrojených lupičů, sexuálních deviantů, velkého množství lidí či každého, kdo vypadá divně.
Ale to není rozhodně vše. Zatímco dříve se říkalo, že kdo se bojí, nesmí do lesa, nyní se seznam míst, kam by se neměl bázlivý člověk vydávat, podstatně rozšířil. Kdo se dnes bojí, ten podle svého uvážení „nesmí“ nejen do lesa, ale i do práce, obchodu, školy, divadla, kina, na koupaliště i na koncert a vlastně všude. Jediné, co může takový spořádaně bázlivý člověk dělat, je sedět doma u internetu. Ale pozor! Dnes už odborníci popsali vliv tzv. technostresu, který člověk zažívá při práci s moderními technologiemi. Takže tento druh obav se nemusí týkat jen počítačů, ale také mobilních telefonů, nebo dokonce automatické pračky či myčky na nádobí. Výsledkem je pak snížená schopnost se soustředit, nepříjemné pocení, záchvaty hněvu, nespavost, bolesti hlavy a poruchy paměti.
Zatímco případů, kdy se člověk bojí vlastní mikrovlnky, je stále málo, vědci již poměrně podrobně zmapovali stále narůstající strach z Facebooku. Ten pojmenovali editiovultafobií.
Poslední rok však všem fobiím jednoznačně vévodily obavy z nemoci covid-19. Dalo by se říci, že se jednalo o skutečnou epidemii úzkosti. Ta sice v současnosti pomalu odeznívá, dá se však předpokládat, že u mnoha lidí nahradí staré tísně tísně nové. A ty budou ještě iracionálnější než ty předchozí. Pokud už někdo má v psychice sklon k obavám, bude se bát bez ohledu na realitu. Možná tak na řadu opět přijdou nejen muslimští teroristé, ale třeba i ty mikrovlnky.
Co se s tím dá dělat? Je nepochybné, že emoce nás ovládají. Na druhou stranu existují světlé chvilky, kdy my sami jsme schopni ovládat své emoce. V nich máme možnost zaměřit je pozitivním směrem. Díky tomu v sobě můžeme pěstovat květinu naděje, že všechno dobře dopadne a stejně jako v minulosti i do budoucna všechny obtíže nějak zvládneme. Jelikož asi nikomu z nás se nepodaří si tento stav uchovat na stálo, není od věci si jej náležitě užívat. Svoji vlastní odolnost můžeme dlouhodobě posilovat, a to třeba fyzickým cvičením či otužováním. Určitě pomáhá, pokud se nesoustředíme pouze na sebe, ale zaměříme svoji pozornosti na podporu a ochranu druhých. A nakonec je dobré přijmout fakt, že obavy a nejistoty prostě k životu patří a bez nich by byl náš svět prost jakéhokoliv dobrodružství.
