Na uplynulý rok a půl se většina z nás bude nejspíš snažit zapomenout. Platí to pak zejména pro amatérské sportovce, kteří si načas museli dát úplně pohov. A pak několik měsíců trpně sledovat, jak vláda vydává nesmyslná a často (zejména v kolektivním sportu) neproveditelná opatření pro boj s koronavirem.
Mnozí z nás si před nějakými dvěma měsíci vydechli, konečně zas můžeme na plac! Nicméně ne každý se na něj znovu podíval. Přísná pravidla pro kolektivní sportování skončila nedlouho před prázdninami, předtím byla pauza více než půlroční. Na konci srpna se tak dostaneme do situace, kdy z posledních dvanácti měsíců byla možnost naplno týmově trénovat pět měsíců. A z toho dva připadaly na prázdniny.
Trenéři mnohých týmů už se tak nyní děsí. Nejen koučové mládeže, ale i dospělých teď musí útrpně čekat na to, kdo se všechno v srpnu, případně v září, kdy většina soutěží startuje, vrátí na plac. Bohužel pohodlnost prostoupila život mnoha z nás. Část sportovců zlenivěla, další si našli jiné zájmy, jiné priority. A jsou tací, kteří se bojí opakování podzimního scénáře s tím, že nyní se vracet ke sportu nemá valného smyslu. Snad i víc než výsledky tak nyní trenéry zajímají počty a návraty…
