Měsíční pauza profesionálního sportu je u konce. Dokonce to začíná vypadat, že i poloprofesionální sporty dostanou zelenou. Bylo tohle opatření však opravdu nutné? Profesionální sportovce sport živí a zakázat jim vykonávání práce bylo poněkud nešťastné. Navíc opravdu neznám příliš jiných povolání, kde by byli „zaměstnanci“ pod tak velkou kontrolou jako právě v profi sportu.
Stačí se podívat na příklad naší nejvyšší fotbalové i hokejové soutěže, kde byli i před uzavřením hráči pravidelně na testech. Při jakémkoliv pozitivním vyšetření hráč okamžitě směřoval do karantény a ligy fungovaly nadále bez větších problémů. Ty největší měli zřejmě trenéři, kterým na každý zápas chyběl někdo jiný. A to ani nemluvím o penězích, které tohle testování kluby každý týden stálo a stojí.
Nutno říct, že u amatérského i juniorského sportu už tato opatření význam mají. Zde není možné mít hráče pod kontrolou jako v profi ligách. Ale opravdu si stojím za tím, že profesionální sport si pauzu nezasloužil. I v dalších státech postižených pandemií v závratných číslech tyto ligy běží. Kromě obrovských finančních ztrát je tu však ještě větší a podstatnější ztráta herní praxe, která chtě nechtě na klubech znát bude. Po měsíci individuálních tréninků se nedokáže každý okamžitě vrátit do top formy. Svým způsobem to také může velmi poškodit česká mužstva v pohárové Evropě, pokud tedy vůbec k zápasům mohou nastoupit.
Nepochybuji však, že Národní sportovní agentura v čele s Milanem Hniličkou dělala pro restart první poslední a používala podobné argumenty jako já výše. Buďme tak rádi alespoň za to, že se kola elitních českých soutěží znovu roztočí. Jsme přece sportovní národ, který si tak nyní může dopřát tuzemský sport alespoň v televizi, kde si u něj zase spousta z nás ráda zaremcá. Když už je ta karanténa, tak ať se je na co dívat.
