Dějiny tvoří lidé. Povětšinou se ale mluví o slavných státnicích, vojevůdcích, případně umělcích, ovšem je spousta bezejmenných hrdinů, o kterých se mnoho neví. Jsem rád, že existuje instituce Paměť národa, která sbírá právě příběhy těch běžné veřejnosti neznámých. Z jejího bohatého portfolia jsem pro tentokrát převzal příběh z nedalekého Čunína. Hlavní hrdinka se narodila před 100 lety v říjnu 1920. Jmenovala se Karla Šimková rozená Šmídová.

V Čuníně prožila dětství a stejně jako otec byla členkou místního Sokola. Po obecné škole a měšťance v Konici vystudovala zdravotní školu v Prostějově, kde následně v nemocnici nastoupila jako zdravotní sestra. Tam se seznámila s o tři roky starším zubním lékařem Arnoštem Šimkem, kterého si po dvou letech známosti vzala za muže. Oba se pak přestěhovali zpět do Čunína.

V té době ale již Československo neexistovalo a Konice i Prostějov se nacházely v protektorátu Čechy a Morava okupovaném nacistickým Německem. Čunín spadal pod soudní okres Konice, v němž kromě několika málo německých obcí žilo výlučně české obyvatelstvo. Značná část se ovšem s okupací nesmířila. Konicko plné kopců a lesů bylo také vhodné pro partyzánskou činnost a ukrývání hledaných osob. Působilo tam několik odbojových skupin a s několika, jako byl například Zelený kádr, partyzánský oddíl Jermak a Juraj, spolupracovali také obyvatelé Čunína. I Karla Šimková s manželem se zapojili do odboje. Na kole rozvážela protinacistické letáky, zřejmě pro skupinu Zelený kádr, organizovanou Františkem Vychodilem ze Dzbelu, která svou činnost vyvíjela hned v prvních letech okupace a na jaře roku 1942 přešla na partyzánský způsob boje. Bohužel ji pomocí konfidentů už v září a říjnu 1942 gestapo rozprášilo.

V říjnu 1944 byla u Račic na Vyškovsku vysazena paradesantní a partyzánská sovětská skupina Jermak, která měla za úkol soustředit kolem sebe uprchlé sovětské vojáky a provádět s nimi záškodnickou činnost v oblasti Drahanské vrchoviny a Prostějovska. Kvůli zásahům gestapa se oddíl rozdělil na několik skupin. Jedna z nich, vedená Pavlem Volkovem a po jeho smrti Jevgenijem Nikolajevem Porošinem, se pohybovala v okolí Konice a od listopadu 1944 s ní začali spolupracovat také manželé Šimkovi. Mimo to pomáhali české partyzánské skupině pod vedením Josefa Nováka zvaného „Velký Pepa“. Několik partyzánů našlo v domě Karly a Arnošta Šimkových své útočiště. „Měli jsme dva sklepy, na půdě seno a ještě podkroví, takže jsme je měli kam dát. Příjemný to nebylo. Tam spávalo lidí,“ vzpomínala Karla Šimková s tím, že partyzány museli také zásobit potravinami, s čímž jim vydatně pomáhal místní řezník.

Manželé Šimkovi velmi riskovali. Měli malého synka Arnošta a v domě ještě bydleli rodiče. V případě prozrazení by se nejspíš nikdo z nich nevyhnul tvrdému trestu. Arnošt Šimek sice provozoval zubní ordinaci v Prostějově, ale pacienti s bolestí zubů za ním často docházeli rovněž do domu v Čuníně. Někdy šlo i o muže německé národnosti. Karla vzpomíná, že jakmile viděla k domu někoho přicházet, okamžitě partyzány zadem vyváděla do lesa. V případě potřeby také fungovala jako spojka a předávala zprávy mezi jednotlivými partyzánskými skupinami. Partyzáni v okolí vykonali několik záškodnických akcí. Sovětská armáda Konici i Čunín osvobodila 9. května 1945. Krátce poté manželé Šimkovi odešli do pohraničního Javorníku na Jesenicku. Stali se tam jedněmi z prvních Čechů osídlujících toto německé městečko. Ještě asi rok žili s místními německými obyvateli, než byli tito odsunuti do Německa. V Javorníku Arnošt dlouhá léta provozoval zubní ordinaci. Karla pravidelně dojížděla do Jeseníku, kde pracovala jako vedoucí sestra na poliklinice v nemocnici a u tohoto povolání zůstala až do penze. V roce 1976 se Karla Šimková vrátila do Čunína.

Jak jsem již napsal, dějiny tvoří lidé a myslím si, že na činnost paní Šimkové a jí podobných můžeme být hrdí.