Dnes zřejmě potěším především fanoušky vojenské historie, kteří rádi sledují hlavně přehlídky válečných vozidel ze druhé světové války. Jedním z nejpopulárnějších z nich je „džíp“, jak u nás říkáme, tedy Jeep Willys. Málokdo asi ví, že tento vůz slaví již osmdesát let a tak se na jeho historii pojďme kapku podívat.

Džíp se stal hlavním lehkým kolovým dopravním prostředkem americké armády a jejích spojenců, kdy jej prezident Eisenhower nazval „jednou ze tří rozhodujících zbraní, které USA během druhé světové války měly. Šlo o první sériově vyráběný vůz s pohonem všech čtyř kol na světě. Vzniklo asi 650 000 kusů, což představuje čtvrtinu z celkové produkce amerických nebojových motorových vozidel vyrobených za války a téměř dvě třetiny z 988 000 vyrobených lehkých vozidel s pohonem čtyř kol počítaných společně se sérií vozů Dodge WC. Americkým spojencům, v té době i SSSR, bylo poskytnuto velké množství džípů. Šlo o přibližně 50 000 džípů.

Džíp byl považován za tak cenný vůz, že generál Eisenhower napsal, že většina vyšších důstojníků jej považovala za jeden z pěti nejdůležitějších kusů vybavení pro úspěch v Africe a Evropě. Navíc generál George Marshall nazval hranaté malé auto „Největším příspěvkem Ameriky k modernímu válčení. V roce 1991 byl džíp MB společností amerických strojních inženýrů označen za „mezník mezinárodního historického strojírenství“. Jeho název jeep se stal synonymem pro terénní automobil na celém světě a tento legendární vůz byl snad nejznámějším vozidlem druhé světové války.

A jak to všechno začalo? Ve třicátých letech dvacátého století prováděly různé země světa vývoj terénního automobilu, který by se stal všestranným vozidlem pro vojenské účely. V USA byl roku 1938 dokončen stroj tohoto typu, který vyrobila firma American Bantam, ale který se nedočkal ohlasu. Po vypuknutí války v Evropě roku 1939 se postoj amerických úřadů změnil a v červenci roku 1940 byla vyhlášena soutěž o armádní zakázku. Technické specifikace však byly velmi přísné, takže se do soutěže přihlásily pouze tři firmy: American Bantam, Willys-Overland a Ford Motors. Společnost American Bantam se svým vozem Bantam BRC-40 splnila sice zakázku nejdříve, ovšem nesplňovala hmotnostní limit. Přesto jí byla přidělena státní zakázka na sedmdesát kusů.

Vývoj dále pokračoval i v obou neúspěšných firmách, které se začaly předhánět v technických parametrech. Vzhledem k tomu, že Pentagon dospěl k názoru, že by stejně jedna továrna nestačila z kapacitních důvodů dodat potřebný počet automobilů, zadal každé ze tří společností zakázku na 1500 kusů. Postupem času se však ukázalo, že je třeba, aby vozy byly standardizovány a aby je tudíž vyráběl pouze jeden výrobce. Proto byla v červenci roku 1941 vyhlášena nová soutěž, při které došlo díky podobné kvalitě vozů nakonec k tomu, že rozhodujícím kritériem se stala cena. Vyhrála ji nakonec společnost Willys-Overland, která nabídla svůj Jeep Willys MB za 739 dolarů. Ihned byla zadána armádní zakázka na 16 tisíc kusů vozidel. Ale ani konkurenční společnosti nepřišly zkrátka, protože se jim podařilo získat zakázky od Sovětského svazu a Velké Británie, kam bylo dodáno 2 675 vozů Bantam 40 BRC, 3 650 vozů Ford GP a 1 500 vozidel Jeep Willys. Na podzim roku 1941 se ukázalo, že firma Willys-Overland nebude stačit sama dodat potřebný počet kusů, který navíc narůstal o další zakázky Američanů i jejich spojenců, a tak byla zadána výroba Willysů konkurenční firmě Ford Motors, která je vyráběla pod označením Ford GPW (General Purpose Willys). Džípy byly v průběhu války neustále modernizovány a staly se velmi oblíbenými mezi americkými i spojeneckými vojáky. Po druhé světové válce se začaly Jeepy Willys prodávat i pro civilní účely. Automobil se stal základem pro nové typy džípů.

Protože na Jeepu přijel na konci války v čele osvoboditelů do Prostějova i náš rodák Vilém Sacher, tak si myslím, že si zde toto vozidlo zaslouží místo.